Při teplotách kolem nuly sníh taje a odtéká z něj voda, která se v nich shromažďuje a následně opět zamrzá. Dochází k ucpávání svodů, vzniku rampouchů na okapech a k dalším nežádoucím jevům, občas se objevuje i zatékání do budovy. V krajním případě může dojít dokonce k ohrožení zdraví a života osob padajícím ledem. Díky tomu si sice třeba užijete svou chvilku slávy, když se váš dům objeví v hlavní zpravodajské relaci nejmenované komerční televize, ale kdo by o to stál…

Tomu všemu se dá zabránit instalací elektrického vyhřívání okapů. Pro někoho to je zbytečný luxus, ale za určitých podmínek jde o užitečnou pomůcku. Ohřev probíhá pomocí topných kabelů, což jsou vlastně obdoby běžných vodičů, jen jsou vyrobeny z materiálu s větším odporem, takže se při průchodu elektrického proudu znatelně zahřívají. Tyto kabely se dají koupit v mnoha typech a provedeních s povrchovou teplotou dosahující většinou 30 až 60 ° C. Jinou variantou jsou tzv. „samoregulační“ topné kabely, kde je topný element tvořen polovodivým jádrem mezi dvěma paralelními vodiči, které mění svůj odpor (a tedy i topný výkon) v závislosti na teplotě okolí.

Funkce celého zařízení může být samozřejmě různým způsobem aktivována a regulována. Nejméně starostí budete mít po instalaci teplotních a vlhkostních čidel, kdy se vyhřívání automaticky zapne při splnění určitých podmínek (daná teplota a vlhkost). Také je možné nechat to na vlastní úvaze a vyhřívání zapínat dle potřeby ručně.

Výkon potřebný pro danou střechu závisí například na rozměrech střechy a okapů, sklonu, použité tepelné izolaci, orientaci vůči světovým stranám a na dalších místních podmínkách. Obecně se uvádí, že pro klasický okap je potřeba výkon v rozmezí zhruba 30 až 40 W na 1 metr délky žlabu i svodu, v horském prostředí pak o něco více. Kabely bývají zpravidla fixovány speciálními plastovými úchyty. Kromě okapů a svodů se instalují rovněž do úžlabin střech a dalších míst, kde potenciálně hrozí zamrzání vody.

A co životnost? Jelikož vyhřívání neobsahuje žádné pohyblivé části, závisí vlastně jen na tepelném namáhání kabelů a jejich konstrukci (použité materiály apod.). Při správném provedení však prakticky dosahuje životnosti celé stavby.

Teď si asi říkáte, kolik to všechno stojí? Pochopitelně u každého domu jinak – zaleží to na rozsahu aplikace, použitých kabelech a regulaci a na celé řadě dalších faktorů. Velmi silně zjednodušeně však u jednopodlažního rodinného domu běžné velikosti můžeme počítat s částkou zhruba v řádu 20 tisíc korun. Z pohledu odstranění mnoha starostí a rizik se taková suma nemusí jevit nijak zvlášť vysoká. Něco stojí ovšem také samotný provoz, přičemž tato částka opět závisí především na instalovaném výkonu a intenzitě používání.

Při stavbě nebo rekonstrukci domu jistě není špatné o umístění topných kabelů do okapů, svodů a střešních úžlabin pouvažovat. Můžeme tak předejít zatékání, poškození střešní konstrukce a případně i úrazu padajícím ledem.

Autor: Michal Hamšík

Foto: archiv firem Devi, Dasix