V praxi se to řeší tak, že se podkládají 1 cm silné polystyrenové desky a stavební firmy se snaží tu nerovnost takovým způsobem vyrovnat a současně vyřežou různé drážky do polystyrenových desek, aby se tam „ukryly rozvody“. Takové řešení je ale neprofesionální a ve výsledku je celá podkladní vrstva nestabilní. Navíc dochází k nadspotřebě poměrně drahého anhydritu.

Vyrovnání různými deskovými materiály obvykle není možné, nebo velmi pracné s nejistým výsledkem. Pro tyto účely se vyrábí materiál ekostyren, z něhož lze svépomocí vyrobit lehký beton, který se připraví na místě stavby v míchačce.

Dávkování je velmi jednoduché:

2 pytle cementu 32,5 R

17 kg potěrového štěrku (3 vrchovaté lopaty)

20 litrů vody

200 litrů ekostyrenu (jeden pytel)

Smícháním vznikne přibližně 0,2 m3 lehkého betonu.

Příprava ekostyrenbetonu:

Vyrovnávací vrstva musí být pevná, tepelně izolační a především lehká, aby se nemusely zesilovat nosné prvky v případě stropů (trámy, I profily apod.).

Ekostyrenbeton se ukládá do pásků, které se nechají „zavadnout“. Do nich se pak stahuje latí. K uhlazení použijeme hladítko, podobně, jako při zahlazení běžného betonu. Vznikne homogenní lehký beton, na který se aplikují ještě další vrstvy.

Aplikace ekostyrenbetonu:

Na takto upravený a hlavně rovný povrch se pak velice snadno pokládají polystyrenové desky. Nejlépe ve dvou vrstvách přes sebe tak, aby nevznikaly tepelné mosty.

Pokládka polystyrenu:

Na tepelnou izolaci se položí fólie s přelepenými spoji. Ta slouží jako hydroizolační vana a musí být položena velmi pečlivě, neboť anhydrit je tekutá hmota a v místech netěsností by mohl tudy zatékat.

Pokládka fólie:

Po obvodu se na svislé stěny upevní mirelonový dilatační pásek. Protože anhydrit dilatuje na vzdálenosti 1 m o jednu setinu milimetru, stačí tento pásek aplikovat pouze na obvodové stěny.

Aplikace dilatačního pásku:

Po instalaci trubek podlahového topení nastává konečná fáze zalití anhydritem a vibrování, aby se dosáhlo samonivelační schopnosti této hmoty. Anhydrit je vynikající vodič tepla, dokonale přilne k trubkám podlahového topení a beze ztrát pak toto teplo rozvádí rovnoměrně v celé ploše podlahy.

Vibrování anhydritu:

Výsledná plocha podlahy je ideálně rovná. Na délce 2 m nesmí být odchylka větší, než 2 mm. Přesnost lití anhydritu je tak vysoká, že mimo tenkých vinylových nášlapných vrstev, kde je zapotřebí použít samonivelační stěrkové hmoty, se tyto na všechny ostatní nášlapné vrstvy nemusí používat. To vede k úsporám, neboť samonivelační stěrkové hmoty jsou velmi drahé.

Anhydrit po vylití:

Pokud Vás zaujaly možnosti vyrovnání podlahy, navštivte stránky www.ekostyren.cz, kde se dočtete více.

- PR článek -