Jak jej tedy vybírat? Základními požadavky jsou funkčnost a také dobrý vzhled, přičemž obojí je dále ovlivněno několika faktory, zejména umístěním, tvarem, velikostí a materiálem. Nejdříve si musíme říci, kde dřez bude (na okraji nebo uprostřed linky, v rohu, příp. v prostoru) a jakou bude vybaven baterií (stojánkovou, nástěnnou). Podle toho volíme vhodný tvar. V této souvislosti nesmíme zapomenout na dostatečnou hloubku, aby při použití pokud možno nic nestříkalo na podlahu. Optimální se zdá být 19 až 25 cm. Příliš velká hloubka také není vhodná, navíc dno by mělo být přiměřeně vysoko vzhledem k výšce postavy. Celkový objem dřezu závisí na tom, k čemu jej chceme využívat. Díky již zmíněným myčkám pomalu ustupují dvoudřezy, které se stávají zbytečnými. U početné rodiny, kde se připravuje hodně jídla a dřez je více využíván, však stále mohou mít své opodstatnění. Zvažme i využití krájecí desky. Pro jednoho člověka nebo pár s myčkou bohatě stačí jednoduchý dřez menších rozměrů.
Dřez by měl mít přepad, a jestliže počítáte s použitím drtiče odpadků, volte větší odtok o průměru 9 cm. Pokud ne, svou funkci bez problémů splní i odtok klasický, a také se vyhnete problémům se sháněním náhradních dílů.
Příliš složitý tvar s mnoha hranami se nedoporučuje, špatně se umývá a zvyšuje usazování zbytků i tvorbu vodního kamene. Navíc v jednoduchosti je krása.
A co materiál? Klasikou je smalt, který se dnes však už příliš nepoužívá. Právě proto se ale občas objevuje jako jakýsi retro styl. Nejběžnější je určitě nerez. Dřez z nerezu se dá koupit poměrně levně a ve velkém výběru, tloušťka plechu by však měla být kvůli pevnosti minimálně 0,9 mm. Dřez by zkrátka neměl být příliš měkký. Nerez se dobře udržuje a dlouho vydrží.
Existují i další materiály. Výrobci a prodejci v poslední době hodně prosazují dřezy z umělého kamene nebo-li tzv. kompozitů, což je zpravidla směs mleté žuly nebo křemičitých písků s pojivy na bázi akrylátů a s barvivy. Obchodní označení těchto materiálů je např. Silgranit, Fragranit, Cristalite aj., nesprávně se jim říká také „žula“. Pokud se rozhodnete pro tento typ dřezu, vyberte takový, kde je obsah kameniny minimálně 70%. Jiný umělý kámen na bázi polymerových pryskyřic se prodává jako Corian, Kerrock, Varicor aj. Při použití těchto materiálů je možné nechat si na zakázku vyrobit celou kuchyňskou desku s integrovaným dřezem z jednoho kusu. Dřezy z umělého kamene jsou velmi pohledné, odolné a trvanlivé, nabízejí se v mnoha tvarech i barvách, avšak jejich cena je výrazně vyšší, v řádu několika tisíc korun. Rovněž údržba (čištění) je v některých případech trochu problematická.
Méně častými materiály jsou exotičtější keramika (citlivější na zacházení), měď, mosaz či pravá žula, nebo levný plast.
Při tak velkém výběru hlavně nesmíme zapomenout na to základní, co už bylo řečeno na začátku – dřez musí kromě dobrého vzhledu hlavně splňovat svou funkci.
Autor: Michal Hamšík
Foto: archiv firmy Schock