Tento elegantní domácí spotřebič je rozšířen už několik desítek let zejména v USA, i na českém trhu už však dnes najdete řadu typů drtičů od několika výrobců. Většina přístrojů funguje na stejném principu - spotřebič je umístěn ve skřínce pod dřezem přímo na výtokovém otvoru, jenž je napojen na odpadní řad. Před drcením je nutné vyjmout ze dřezu zátku, pustit studenou vodu a odpadky naházet do hrdla drtiče. Po zapnutí drtiče organické zbytky dopadají do drtící komory, na jehož dně jsou rozmělněny na drtícím talíři s výkyvnými přítlačnými lopatkami. Materiál je pak společně s vodou vháněn tlakem do odpadního potrubí a dále do kanalizace.

Leckdo namítne, že takové splachování organického odpadu je neekologické a zanáší potrubí, které pak v trubkách zahnívá. Výrobci drtičů však garantují naprostý opak! Potravinový odpad je rozdrcen na miniaturní částečky, které jsou v čistírnách odpadních vod velmi snadno zpracovatelné a biologicky rozložitelné. Zároveň se snižuje výskyt hlodavců v kanalizacích, pro něž je tato forma nadrceného odpadu nepoživatelná.

Zvyšuje se i životnost odpadních trubek - spuštěný drtič totiž dokonale pročišťuje odpadní potrubí. Zejména tvrdší odpadní materiály jako kosti či skořápky narážejí do starých usazenin na okrajích trubek, uvolňují je a odnášejí do kanalizace. Uživatelé drtičů se tudíž velmi zřídka setkávají s ucpaným odpadem či problémem se slabým odtokem vody.

Drtit se dá mnoho věcí, údajně až 40% odpadků, které běžně házíme do odpadkového koše, případně je splachujeme ve velkých kusech do WC. Drtit lze zbytky jídel, ovoce a zeleniny, slupky z brambor, banánů, pomerančů a dokonce i melounů, skořápky ořechů a vajec, kosti a odřezky z masa, staré pečivo, pecky z ovoce a mnoho dalších záležitostí jako zvadlé květiny, cigaretové nedopalky, lógr z kávy, čajové sáčky a rovněž ubrousky, papírové utěrky nebo kapesníčky.

Co se však drtit nesmí, jsou suché slupky z cibule a kukuřice, mořské škeble a listy artyčoku. A dále samozřejmě žádné předměty anorganického původu - ty patří do běžného odpadu, v němž by vám měl při používání drtiče z větší části zůstat v podstatě jen suchý tříděný odpad - plasty, sklo, kov a papír, které následně rozdělíte do tříděných kontejnerů. Směsného odpadu vám takto zbude jen pomálu - odpadá tudíž časté vynášení odpadkového koše, v němž vám navíc nehnijí odřezky z masa a nezapáchají nedopalky z cigaret.

Nemusíte se bát, že vám zpracovávání organického odpadu zabere příliš mnoho času oproti jeho vyhození do koše. Drcení i těch nejtvrdších odpadků totiž netrvá déle než 10 vteřin. Měkký materiál je pak rozdrcen dvakrát rychleji. Pokud není drtič v provozu, funguje dřez zcela normálně.

Pokud se rozhodnete drtič si pořídit, pak dbejte na to, aby u něj byla možnost vyjmutí ochranné manžety a zároveň, aby se dalo z drtiče snadno vylovit cizí těleso, které tam omylem spadlo (lžička, zátka atd.). Přístroj by měl být vyroben z odolných materiálů a měl by disponovat odrušovacím filtrem, aby při drcení nedocházelo k rušení televizního přijímače nebo rádia. V neposlední řadě se doporučuje sledovat technické parametry spotřebiče, jako počet otáček nebo typ motoru. Životnost drtiče by měla být kolem dvaceti let a výrobce by měl určitě poskytovat delší než dvouletou záruku stanovenou zákonem.

Nejlevnější přístroje pořídíte už od tří a půl tisíce korun, cena drtičů pro běžné domácnosti se ale podle parametrů může vyšplhat až k desetinásobku této ceny. Další používání drtiče už nestojí téměř nic, ročně vyjde jeho provoz na necelou stokorunu.

Autor: efa

Foto: Eco Master