V tomto věku dítě rozvíjí své schopnosti, učí se novým věcem, hraje si a začíná sportovat. Pokud nechodí do školky nebo na celý den k babičce, tráví ve svém pokoji většinu času. Je tedy potřeba, aby dítko mělo v pokoji prostor pro hry, psaní a kreslení, prostor pro uložení sportovních potřeb a šatstva a samozřejmě pro spánek. V bytě většinou není prostor, aby mělo každé dítě svůj vlastní pokoj, ale u předškoláků to většinou ani nevadí. Děti se stejně spíše vyhledávají, hrají si spolu a sledují, co právě dělá ten druhý. Každé dětí by ale mělo mít koutek, kde může mít soukromí a také vlastní kvalitní postel.
Vše pro dobrý spánek
Pro dítě ve věku do šesti let postačí postel široká 75 centimetrů, dlouhá 150 centimetrů a vysoká 40 centimetrů. Děti mají rády netradiční postele, prolézačky, bunkry i baldachýny. Jakákoliv takováto úprava je proto pro děti odměnou. Vyvýšená postel by ovšem měla mít zábranu proti pádu z postele a neklouzavé schůdky. Matrace v dětské posteli by neměla být dělená a měla by mít speciální ortopedické výsluhy podporující správnou polohu páteře. Šetřit bychom neměli ani na roštu, který umožňuje větrání matrace. Polohovatelnost roštu oceníme zejména v době, kdy je dítě nemocné a v posteli dostává léky, pije, někdy i jí a dívá se na televizi.
Přikrývky by měly být protialergenní, nejlépe z dutého vlákna, aby se v nich nedrželi roztoči a jiná havěť.
Hry a zábava
Dítě je samozřejmě potřeba vést k pořádku a od jistého věku by si dítě mělo uklízet hračky samo. Nejvhodnějším a také nejjednodušším způsobem jsou potom plastové kontejnery zasunuté v policích, do kterých se hračky jednoduše naházejí. Trýznit dítě precizním rovnáním hraček každý den bychom neměli. Vzhledem k tomu, že dítě si rádo a často hraje na zemi, měl by většinu podlahové plochy v dětském pokoji tvořit měkký koberec. Návštěvy kamarádů se mohou odehrávat na sedačce, posteli nebo na sedacích pytlích. Nějaký ten bunkr nebo skluzavku ocení naše ratolesti i děti sousedů a spolužáků.
Práce u předškoláků není prací v pravém slova smyslu, ale i u kreslení, vybarvování nebo modelování by dítě mělo sedět na kvalitní židli u stolu nikoliv jen tak na zemi. Stůl lze zvolit s výhledem na blížící se školní docházku – může mít tedy větší pracovní plochu a výškově nastavitelnou desku stolu, popřípadě možnost naklápění pracovní desky. Židle s nastavitelnou výškou sedáku i opěráku splní podobný účel. Kolečka nejsou vhodná, protože více zavání úrazem než lepším pohybem u stolu.
Barvy v dětském pokoji by vydaly na samostatný článek. Obecné platí, že barvy na stěnách i nábytku by měly být spíše tlumené, v pastelových odstínech. Pokoj by měl být dostatečně světlý s přístupem denního světla, které podporuje vitalitu i radost ze života. Takzvané veselé barvy (červená, oranžová) v pokoji hyperaktivního dítěte pravděpodobně přivedou rodiče na psychiatrii a dítěti zcela znemožní se v pokoji soustředit a také odpočívat. Nábytek v pokoji by měl být kvalitní a hlavně bezpečný, vyrobený z přírodních materiálů. Nadčasovost při zařizování je zcela jistě na místě, ale i tak bychom měli dbát na dostatek dětských motivů. Pokoj zařízený tak neutrálně, že se v něm bude cítit dobře i babička, dítě příliš nenadchne.
Foto: Homevisions