Většinou jsou příčinou těchto úsporných opatření ekonomické důvody. Rodiče se buďto snaží zařídit dětský pokoj těmi nejlevnějšími kusy nábytku, aby je obměna po několika letech příliš nebolela, nebo nakupují sice kvalitní nedčasový nábytek, ale pro děti naprosto nevhodný. Takové pokoje pak vypadají stejně jako ložnice a děti je stěží mohou vnímat jako svoje teritorium.

Všechny vjemy, které dítě posbírá v útlém dětství, jej budou provázet celý život. Formují jeho vnímání krásy a do značné míry ovlivní také jeho vkus a životní styl. Barvy jsou také velmi důležité. Na větší plochy je dobré použít tlumenější   ale pozitivní barvy, menší plochy snesou i výraznější barevní tón. Barvy v pokoji teenagera jsou do značné míry na něm samotném. Všichni známe příklady, kdy se dítě obklopí černou barvou nebo si připevní na strop tmavě zelený kus látky podobající se žabině. Rodičům tak nezbývá než doufat, že toto období brzo pomine.

Výběr podlahy bychom měli podmínit aktivitám dítěte. Menší děti si většinu času hrají na zemi, a tak dřevěná podlaha, byť drahá a kvalitní, není do dětského pokoje vhodná. Ideální měkký trvanlivý koberec, který se snadno čistí. Velmi oblíbené jsou například koberce se vzorem města či autodráhy, které jsou samy o sobě hrací plochou i s kulisami. Pokoj staršího dítěte, které už tráví většinu času v sedě u stolu, může být vybaven linoleem, korkem či parketami.

Na nábytku bychom rozhodně neměli šetřit. Ideální je zvolit co nejvíce přírodních materiálů a klást důraz na kvalitu. To se týká zejména postele, židle a stolu. Tyto prvky mají přímý vliv na zdraví a vývoj dítěte a stará proleželá postel může dítěti spíše uškodit. Všechny kusy nábytku v pokoji by měly bezpečné. Podlaha by neměla klouzat a u skříní a knihoven by nemělo hrozit jejich převrhnutí na dítě.

Při všech těchto doporučeních se předpokládá, že dítě je buď jedináček, a nebo mají sourozenci každý svůj vlastní pokoj. Pokud je to jen trochu možné, dítě by opravdu mělo mít své vlastní království. Někteří rodiče to řeší tak, že se vzdají ložnice a vybudují si například spací patro v obývacím pokoji. Když se nad tím zamyslíme, dospělý člověk opravdu tráví většinu času v obývacím pokoji či v kuchyni. Do ložnice chodí pouze spát. Dospívající dítě je pravým opakem – do ostatních místností chodí jen zřídka a většinu času tráví ve svém pokoji. Pokud se rodiče nechtějí vzdát svého soukromí, lze dětský pokoj alespoň opticky rozdělit neúplnou příčkou na dvě oddělené části., kde bude mít každé dítě svou postel a pracovní stůl.

Foto: HomeVisions