Míra ochrany samozřejmě závisí na druhu dřeva, umístění apod. Možností k ochraně dřevěných výrobků se naskýtá více – od mořidel a napouštědel přes oleje, vosky, laky a lazury až po vrchní emailové barvy. Nátěrové hmoty mohou být navíc na různých bázích, např. fermežové a jiné olejové, syntetické, nitrocelulózové, epoxidové, polyuretanové, vodou ředitelné…
Zkrátka, otevírá se před námi široké pole možností. Nedá se jednoznačně říci, která nátěrová hmota je pro ochranu dřeva nejlepší. Jak již bylo řečeno, záleží to na mnoha okolnostech, přičemž zanedbatelný není ani požadovaný vzhled. V tomto ohledu jsou velmi oblíbené lazury. Co to vlastně je? Lazury jsou transparentní nátěrové hmoty, které pronikají (nasakují se) do dřeva, chrání jej před vlivem prostředí a před pronikáním vody do pórů, přičemž ovšem nejen zachovávají, ale spíše ještě zdůrazňují jeho přírodní strukturu (oproti tomu čirý lak strukturu dřeva nezvýrazní, pouze vytvoří průhlednou vrstvu). Lazury mohou být zcela bezbarvé, nebo barevné, avšak stále průsvitné.
Klasické lazury jsou tenkovrstvé (Luxol apod.). Do dřeva se vsáknou natolik, že na povrchu téměř nejsou vidět a materiál vypadá velmi přirozeně. Naproti tomu silnovrstvá lazura je již zřetelnější. Každá z nich má své výhody a nevýhody – zatímco silnovrstvá lazura má delší životnost, po jejím skončení je nutné výrobek obrousit, odstranit zbytky staré barvy a poté přelakovat. U lazury tenkovrstvé to není nutné a obnova nátěru je mnohem jednodušší, prostě dřevo jen přelakujeme. Ovšem zase to musíme dělat častěji, ideálně řekněme každým druhým rokem. Ať už použijeme jakoukoliv lazuru, doporučuje se před provedením aplikace dřevo nejdříve ošetřit vhodným napouštědlem, chránícím jej před škůdci, plísněmi a houbami.
Co se týče mechanických a dalších vlastností (odolnost proti otěru, křehkost, paropropustnost aj.), ty se liší výrobek od výrobku. Obecně se ale dá říci, že lazury nevynikají tvrdostí. V případě, že tuto vlastnost požadujeme (např. pro nátěry schodů a podlah), je asi lepší použít jiný typ nátěrové hmoty, např. epoxidový (zpravidla dvousložkový) lak. Ten dodá dřevu silnou vrstvu až sklovitého vzhledu, která má vysokou mechanickou odolnost. Aplikace dvousložkového laku je pochopitelně trochu složitější a vyžaduje alespoň základní zručnost při míchání složek.
Další neprůhledné nátěrové hmoty (např. emailové barvy) většinou vytvoří na povrchu materiálu souvislou vrstvu, která dřevo úplně zakryje. Bývá pak sice dobře chráněno, ale nedýchá, zejména se ovšem ztratí jeho přírodní vzhled. Při opravách a obnovách takových barev je rovněž žádoucí nejprve starý, odlupující se nátěr odstranit.
Pokud bychom se někdy v budoucnu rozhodli dřevu přirozený vzhled vrátit, je to dosti obtížné. Znamená to totiž povrch dokonale vybrousit tak, aby na něm žádná barva nezůstala.
Jakou povrchovou úpravu dřeva v exteriéru použít tedy závisí především na podmínkách (vlhkost, vystavení slunečnímu záření atd.) a osobních preferencích, co se týče vzhledu.
Autor: Michal Hamšík
Foto: archiv firem