Barvy určené pro aplikaci uvnitř domů a bytů mívají totiž obvykle odlišné složení, než nátěry venkovní. Je to pochopitelné, nemusí odolávat takovým výkyvům teplot, povětrnostním vlivům apod. Neznamená to však, že by šlo o barvy druhořadé kvality, důraz je totiž kladen na plnění jiných požadavků. Patří mezi ně například zdravotní nezávadnost, propustnost pro vodní páry (aby zdi mohly „dýchat“), otěruvzdornost, stálobarevnost a další. U interiérových barev bývá také obvykle na výběr z širokého množství odstínů, aby se dalo vyhovět různým módním trendům a požadavkům.
Není ovšem barva jako barva. Odlišnou nátěrovou hmotu použijeme na stěny, jinou na kovové doplňky nebo nábytek. Tedy, můžete sice všechno sakumprásk natřít Primalexem, ale není to to pravé ořechové... Na druhou stranu, není ani nutné kupovat příliš mnoho různých druhů barev. Výrobci sice mají například speciální barvy na sádrokarton, ale obvykle se s nimi dají natírat i omítky (opačně to však tak úplně neplatí). Například se zmíněným Primalexem se bez problémů natřou omítky, sádrokarton i dřevěné příčky. Pozor, na sanační omítku můžeme použít jen k tomu určený druh barev.
Každopádně je v současnosti už většina interiérových barev vodou ředitelných. Co se týče jejich složení, nejčastěji se vyskytují tyto druhy:
1. Vápenné
V současnosti se používají spíše už jen ve sklepech, starých chalupách, spižírnách apod., a to z desinfekčních důvodů. Vápenné malby není vhodné používat před aplikací disperzních, latexových a speciálních maleb. Vápno musí být nahašeno minimálně měsíc, čím déle, tím lépe. Vápno má několik nevýhod, například časem vznikají na povrchu nerovnosti, které se dají odstranit pouze oklepáním, rovněž při opravách už vždy vznikají fleky. Navíc se ze stěn postupně sprašuje. Ovšem dá se to obejít tím, že místo čistého vápna použijeme profesionální barvy na vápenném základě (ale za podstatně vyšší cenu).
2. Klihové (hlinkové)
Původně používaný klíh byl postupně vytlačen deriváty celulózy, plnivem a pigmentem je bílá hlinka. Stále ještě dosti rozšířené (hlavně z ekonomických důvodů), ale na ústupu. Tradičně jde o práškové materiály, dnes už se ale dají koupit rovnou v tekuté formě. Zbytky malby se dají snadno omýt z míst, kde jsou nežádoucí. Klihové nátěry však nemají velkou odolnost proti otěru, po několika přetřeních se navíc časem odlupují. Naprosto nevhodné jsou pro sádrokatron, odkud se odlupující vrstvy nedají bezpečně odstranit bez porušení podkladu.
Příklady: Primalex Standard, Remal, Supermalba, Supermal aj.
3. Latexové
Dobře známá barva používaná v místech s požadavky na omyvatelnost a odolnost proti otěru. Nevhodná na vlhké zdivo, odkud se díky své nepropustnosti pro páry časem odlupuje. Cenově dostupná.
4. Disperzní
Tyto barvy jsou stále oblíbenější. Mají dobrou přilnavost k podkladu, jsou stálobarevné, pevné a otěruvzdorné, s dlouhou životností. Jsou k dispozici v různých cenových a kvalitativních hladinách. Není příliš vhodné je nanášet na staré klihové nátěry, neboť hrozí riziko odlupování.
Příklady: Primalex Plus, Polar a Fortissimo, Jupol, Mistral aj.
5. Speciální
Barvy dekorativní a reliéfní různého složení, vytvářející strukturované a reliéfní plochy, batiky, různobarevné plochy atd.
Příklady: Primalex Plastic, Brillant P, Q a R aj.
6. Ostatní
V určitých případech se mohou použít i další druhy nátěrů, jako třeba silikátové nebo rozpouštědlové.
Druh barvy volíme s ohledem na její použití – v jaké místnosti bude, na jakém materiálu, jak bude namáhána, jaké zde jsou teplotní a vlhkostní podmínky atd.
Autor: Michal Hamšík