Stavební izolace

Izolace by se měly použít nejen na svislých konstrukcích, ale i v podlahách a střechách. Asi je zbytečné dodávat, že dům by měl být z hlediska tepelných ztrát řešen komplexně, tedy včetně oken, dveří atd., a s vyvarováním se tepelných mostů.  

Existuje poměrně velké množství různých druhů izolací, byť v praxi se jich v širším měřítku používá jen několik. Podívejme se na některé z nich blíže.

1. Pěnový polystyren (PPS) patří určitě mezi nejrozšířenější. Nověji se označuje také jako expandovaný polystyren (EPS). Jeho výhodou je nízká cena, obzvláště u základního provedení – to jsou ony známé bílé desky různé tloušťky. Dražší provedení je tzv. extrudovaný polystyren (XPS), vyznačující se jinou strukturou a lepšími vlastnosti – především tím, že je nenasákavý.

Další variantou je EPS s miniaturními zrnky grafitu, který poznáte podle šedé barvy. Oproti obyčejnému EPS má ještě lepší tepelně-izolační vlastnosti, neboť mříž z grafitových nanočástic, které se navzájem nedotýkají, brzdí prostupující tepelné záření tak, že je zčásti odráží a zčásti pohlcuje.

Polystyren je látka hořlavá, ve stavebnictví se proto používá jen v samozhášivém provedení.

2. Pěnový polyuretan je velmi dobrá izolace s vlastnostmi lepšími než polystyren, avšak je dosti drahý. Proto se používá v menší míře, a to především k izolaci plochých střech, na okolí oken a dveří apod. Pěnový polyuretan je nicméně asi nejznámější v podobě montážní pěny (tzv. PUR-pěna).

3. Minerální izolace – sem se řadí další oblíbené typy, jako jsou minerální (čedičová) a skelná vlna. Dodávají se v rolích, deskách nebo volně sypané, mají dobré termoizolační i akustickoizolační vlastnosti, jsou nehořlavé a dobře se s nimi pracuje (jen pozor na vdechování jemného prachu a vláken). Skelná vlna je oproti čedičové o něco efektivnějším izolačním materiálem. Obě dvě se mohou pochlubit poměrně příznivou cenou.

4. Přírodní izolační materiály zažívají návrat ve velkém stylu. Patří sem například sláma, ovčí vlna, konopí, len, bavlna, celulóza apod. Ačkoliv zatím se uplatňují spíše u tzv.   eko-domů, nacházejí si opět cestu i k běžnému bydlení či dokonce do komerční výstavby. V našich krajích jsou už z dřívějška docela časté dřevovláknité desky, nyní je však asi nejrozšířenější přírodní izolací celulóza. Příkladem je zejména foukaná izolační hmota Climatizer plus na bázi celulózových vláken, vyrobených zpětným rozvlákněním papíru. Má výborné termoizolační i akustickoizolační vlastnosti, snadno a rychle se aplikuje, je naprosto ekologická a cenově příznivá. Nemusíte se bát ani o životnost, nebo že vám izolaci snědí myši. Vzhledem k přísadám zpomalujícím degradaci ohněm je rovněž dobrá odolnost proti požáru.

Není pochyb o tom, že různé přírodní izolační materiály se v budoucnu ještě rozšíří.

Kromě uvedených existují ještě další druhy izolací, např. pěnové sklo (vynikající, ale drahé), expandované horniny, vakuové izolace (zatím spíše zkušebně) a další.

Autor: Michal Hamšík

Foto: archiv firem Isover, Henkel