Použití tepelně izolačních omítek
Lidé konečně přišli na to, že snižování spotřeby energie se vyplatí nejen z důvodů menší zátěže životního prostředí, ale i ekonomicky. Týká se to samozřejmě i úspor energií a tím i nákladů na vytápění domů. Staré budovy se proto houfně zateplují, novostavby bývají již téměř výhradně stavěny s využitím některého zateplovacího systému.
Těch je opravdu hodně, takže může být někdy obtížné si vybrat. Jaké místo má mezi nimi termoizolační omítka, či zkráceně termoomítka?
Tak především si povězme, že termoomítka sama o době ke kvalitnímu zateplení nestačí a v žádném případě zateplovací systém nenahrazuje. Používá se buď jako doplňkový či dodatečný izolační prvek v kombinaci s hlavním zateplovacím systémem, nebo v případech, kdy komplexní zateplení objektu není z různých důvodů možné či vhodné.
Proč termoomítka nestačí? Důvod je prostý – její součinitel tepelné vodivosti se pohybuje okolo 0,09 W/K.m, což je sice na omítku hodnota velmi dobrá, ale ve srovnání např. s pěnovým polystyrenem zhruba dvojnásobná. Jinými slovy, k dosažení stejného stupně zateplení jako u zateplovacího systému s polystyrenem by bylo nutné aplikovat na zeď termoomítku o tloušťce přes 20 cm, což, jak sami uznáte, není zrovna rozumné.
K čemu tedy je termoomítka dobrá? Kromě doplňkového zateplení se dá použít např. u staveb zbudovaných z izolačních keramických tvárnic na pero a drážku o tloušťce 44 cm, kde se následně aplikuje termoomítka jak v exteriéru, tak i v interiéru. I v tomto případě však dosáhneme lepšího efektu použitím vnějšího zateplovacího systému. Výhodou termoomítky je její prodyšnost, proto se používá u budov, u kterých potřebujeme zaručit dostatečné odvětrávání vlhkosti. Obecně je nejvhodnější pro použití v interiérech, kde brání kondenzaci vodních par v konstrukci, čemuž se jinak při použití běžných zateplovacích systémů z vnitřní strany jen těžko vyhneme.
V exteriéru ji pak typicky najdeme u objektů, na kterých by zateplovací systém působil rušivě ze vzhledových důvodů, zejména u historických budov.
Tloušťka vrstvy může být pro zvýšení izolační schopnosti větší, než u běžné omítky. V případě vyšší tloušťky se omítka nanese na pletivo přichycené ke zdi, které ji zpevňuje a zabraňuje praskání či odpadávání v důsledku napětí vznikajícího ve spoji tepelně izolační hmoty a původní zdi.
Termoizolační omítky jsou nabízeny v poměrně široké škále typů i barev a pochopitelně se stejně jako běžné omítky dají upravit vhodnými nátěry. Cena takové omítky je ovšem vyšší než u „normálních“ omítek. Náklady na použití tepelně izolační omítky se dají snížit tím, že se použije jen na kritická místa objektu, např. v okolí okenních rámů (u zateplené budovy) apod.
Text: Michal Hamšík
Foto: archiv firmy Havax
