Těch je opravdu hodně, takže může být někdy obtížné si vybrat. Jaké místo má mezi nimi termoizolační omítka, či zkráceně termoomítka?
Tak především si povězme, že termoomítka sama o době ke kvalitnímu zateplení nestačí a v žádném případě zateplovací systém nenahrazuje. Používá se buď jako doplňkový či dodatečný izolační prvek v kombinaci s hlavním zateplovacím systémem, nebo v případech, kdy komplexní zateplení objektu není z různých důvodů možné či vhodné.
Proč termoomítka nestačí? Důvod je prostý – její součinitel tepelné vodivosti se pohybuje okolo 0,09 W/K.m, což je sice na omítku hodnota velmi dobrá, ale ve srovnání např. s pěnovým polystyrenem zhruba dvojnásobná. Jinými slovy, k dosažení stejného stupně zateplení jako u zateplovacího systému s polystyrenem by bylo nutné aplikovat na zeď termoomítku o tloušťce přes 20 cm, což, jak sami uznáte, není zrovna rozumné.
K čemu tedy je termoomítka dobrá? Kromě doplňkového zateplení se dá použít např. u staveb zbudovaných z izolačních keramických tvárnic na pero a drážku o tloušťce 44 cm, kde se následně aplikuje termoomítka jak v exteriéru, tak i v interiéru. I v tomto případě však dosáhneme lepšího efektu použitím vnějšího zateplovacího systému. Výhodou termoomítky je její prodyšnost, proto se používá u budov, u kterých potřebujeme zaručit dostatečné odvětrávání vlhkosti. Obecně je nejvhodnější pro použití v interiérech, kde brání kondenzaci vodních par v konstrukci, čemuž se jinak při použití běžných zateplovacích systémů z vnitřní strany jen těžko vyhneme.
V exteriéru ji pak typicky najdeme u objektů, na kterých by zateplovací systém působil rušivě ze vzhledových důvodů, zejména u historických budov.
Tloušťka vrstvy může být pro zvýšení izolační schopnosti větší, než u běžné omítky. V případě vyšší tloušťky se omítka nanese na pletivo přichycené ke zdi, které ji zpevňuje a zabraňuje praskání či odpadávání v důsledku napětí vznikajícího ve spoji tepelně izolační hmoty a původní zdi.
Termoizolační omítky jsou nabízeny v poměrně široké škále typů i barev a pochopitelně se stejně jako běžné omítky dají upravit vhodnými nátěry. Cena takové omítky je ovšem vyšší než u „normálních“ omítek. Náklady na použití tepelně izolační omítky se dají snížit tím, že se použije jen na kritická místa objektu, např. v okolí okenních rámů (u zateplené budovy) apod.
Text: Michal Hamšík
Foto: archiv firmy Havax