Pseudonym vizionářského tvůrce, milovníka betonu a na svou dobu převratných a šokujících staveb, který se stal otcem tzv. brutalismu a inspiroval svými stavbami desítky svých nástupců, nesmí chybět v žádné publikaci o moderní světové architektuře. A tedy ani v našem seriálu.
Dnes si povíme něco o jeho kolektivních domech a představě sociálního bydlení v takzvané "unité d´habitation". Le Corbusier, jak si podle dědečka v devětadvaceti letech změnil jméno z rodného Charles-Édouard Jeanneret, vystavěl takových jednotek pro společné bydlení hned několik. Do jeho představy, kterou shrnoval do proslulé věty "Dům je stroj na bydlení", mu nahrál fakt, že mnoho lidí po válce nemělo kde bydlet, a tak na kolektivní domy dostal několik zakázek od francouzské a jednu i od německé vlády.
První unité d´habitation postavil ve francouzském městečku Marseille. Jeho dům se rozkládal na ploše 24 krát 165 metrů a tyčil se do výšky šestapadesáti metrů. Sem Le Corbusier umístil 337 bytů, kterých bylo neuvěřitelných 23 typů od nejmenších garsonek pro jednotlivce, vystavěných na principech jeho měrného systému Moduloru (který odvozoval nikoliv od klasické soustavy měr, ale od rozměrů dospělého člověka), až po rozlehlé mezonetové byty pro velké rodiny.
Vedle bytových jednotek, které byly propojeny nikoliv tradičními stísněnými chodbami, ale širokými ulicemi, se v domě nacházelo také občansky vybavené zázemí od obchodů přes mateřskou školu až po bazén a tělocvičnu. Nechyběl tady ani amfiteátr nebo hotel. Člověk, který žil v takového "unité", prakticky nemusel vycházet z domu, vše měl pod jednou střechou, respektive také na střeše. Jeho "vynález" jedny fascinoval, druhé odpuzoval, v tehdejším tisku byl jeho dům často nazýván blázincem.
Přesto se Le Corbusier nenechal útoky na svou osobu odradit. Vybudování oslavovaného i zatracovaného "vertikálního města" v Marseille si pak zopakoval ve větší či menší míře ještě na dalších místech - v Nantes, v Berlíně, Briey en Forêt a ve Firmini, kde se stal rovněž autorem kostela, stadionu či kulturního a mládežnického centra.
Zároveň s funkčním propojením společného bydlení se službami, relaxací či kulturním vyžitím charakterizovalo jeho stavby poválečné éry také specifické užití holého a surového betonu bez jeho konečných úprav a opracování (což použil dokonce i na svém vlastním hrobě). Odtud pramení název "brutalismus", který vystřídal jeho meziválečnou tvorbu v duchu puristického funkcionalismu a je synonymem celé Le Corbusierovy poválečné tvorby. V tomto stylu postavil v 50. letech ve Francii třeba také proslulou Mariánskou kapli v Ronchamp a Dominikánský klášter v La Tourette, nebo několik hlavních budov v pákistánském Čandígarhu.
Autor: efa