Vše začalo už v první polovině 19. století, kdy v Brazílii vypukly debaty o postavení nové metropole ve vnitrozemí. K samotné realizaci této myšlenky však došlo až o více než sto let později, v roce 1955, kdy zahájil na nehostinné náhorní plošině ve výšce zhruba tisíc metrů nad mořem budování Brasílie tehdejší prezident s českými kořeny Juscelino Kubitschek.
Během neuvěřitelně krátké doby - pouhých čtyř let - vyrostla v neobydlené pustině perla moderní architektury, která je i po více než půlstoletí stále atraktivní svou nadčasovostí. Autorem plánu města se stal Lúcio Costa, který jeho podobu zasadil do tvaru pomyslného letadla. V jeho kokpitu se nachází hlavní náměstí Tří mocí a kolem něj najdeme vládní budovy. Trup je tvořen travnatým pásem, podél kterého vedou šestiproudé silnice obklopené ministerstvy, na křídlech letounu najdeme bankovní, obchodní či kulturní zóny a na jejich koncích se pak nacházejí obytné budovy.
Hlavním architektem, který vtiskl městu nezaměnitelnou podobu díky svému objevování konstrukčních možností železobetonu, je Oscar Niemeyer, žák a přítel Lúcia Costy, jenž za rok oslaví už sté narozeniny. Výjimečný architekt je autorem celé řady neuvěřitelných futuristických budov, které z Brasílie učinily doslova magnet pro všechny vyznavače moderní architektury. Ačkoliv má samozřejmě, jak už to vždy bývá, také řadu odpůrců, o výjimečnosti brazilské metropole svědčí fakt, že už v roce 1987 byla zapsána do listiny Světového dědictví UNESCO.
Mezi nejzásadnější počiny patří prezidentský palác Planalto s typickými betonovými sloupy a schodišti, podobně vypadající Nejvyšší soud, Národní kongres s "hlubokým talířem" Poslanecké sněmovny, Senátem ve tvaru obrácené mísy a 28 pater vysokými "Dvojčaty", dále ministerstvo spravedlnosti a ministerstvo zahraničí s vodními plochami a vodopády, Metropolitní katedrála, která vypadá jako trnová koruna či ostnatá mořská lastura, nepravoúhlý Panteon, národní divadlo ve tvaru pyramidy nebo nově vznikající městské muzeum, které evokuje létající talíř a dává tušit, že výstavba Brasílie ještě zdaleka není u konce.
Hlavní kritikou návrhu celého města je fakt, že se tady nepočítá s pěšími. Bez automobilu jste doslova vyřízeni. Původně tady neexistovaly vůbec žádné přechody pro chodce, silnice byly výhradně mimoúrovňové bez křižovatek a semaforů, aby řidič mohl městem projet rychle a plynule bez zastavení. Vedle toho mnohde neexistují chodníky a pěšky se pohybující osoba to nemá vůbec jednoduché. Dalším problémem města je to, že bylo původně postaveno pro půl milionu obyvatel, ale už dnes tady žijí více než dva miliony Brazilců. To způsobuje husté osídlení v chudých satelitech vzdálených několik kilometrů od drahé metropole. V neposlední řadě se ukázalo nepříliš praktickým rozdělení jednotlivých zón města, což je opět nevýhoda pro chodce. Pokud totiž dostanete žízeň nebo hlad, musíte se přemístit do obchodní zóny - jinde občerstvení nenajdete...
Tyto nedostatky jsou však pouze logickou daní za to, že Brasília není ani v nejmenším typickým hlavním městem, ale realizací velkolepého plánu vybudovat futuristickou metropoli, která se zapíše velkými písmeny do dějin světové moderní architektury, neboť kam oko pohlédne, tam zůstane fascinovaně zírat na dokonalou harmonii tvarů, barev, linií a ploch.
Foto 1: Národní kongres
Foto 2: Metropolitní katedrála
Foto 3: Náměstí Tří mocí
Foto 4: Palác Itamaraty
Autor: efa