Zelené neboli vegetační střechy jsou trendem, kdy se plocha střechy využívá jakožto zahrada. Na ní mohou růst květiny, keře nebo dokonce stromy. Zvolená vegetační forma je již záležitostí estetiky.

Pozitiva zelených střech

Zelená střecha může být vhodným místem pro odpočinek, ale také jen funkčním doplňkem daného objektu. O její výstavbě může být rozhodnuto hned z několika důvodů – estetických, ekonomických, ekologických, nebo ryze praktických. Zelenou střechu můžeme založit nejen na rovné střeše, ale i na střeše se sklonem vyšším než 5°. Zrealizovat se dá i na šikmé střeše se sklonem do 30°.

Přírodní izolace

Vegetační vrstva na střeše funguje jako izolant a tak prodlužuje životnost celé střešní konstrukce a hydroizolace. Tento druh střechy může plnit funkci doplňkové tepelné izolace a snižovat tak náklady na vytápění. Jelikož v zemině dochází k mikrobiálním pochodům a vytváří se v ní vzduchové mezery, může vegetační vrstva zlepšit tepelnou stabilitu až o 25%. Zároveň střechu ochrání před vnějšími vlivy, jako jsou výkyvy teplot a klimatické změny a mechanickým poškozením, které může být způsobeno například kroupami apod. Vegetační vrstva navíc funguje jako protihlukový izolant, vzhledem ke svému složení dokáže tlumit hlučnost až o 8% (40 decibelů).


Foto: feldmanarchitecture.com

Zvýšená estetika města

Zelené střechy dokážou pozitivně proměnit vzhled jinak šedivých měst, vznikají díky nim nové relaxační zóny. Jejich estetická funkce je tak nedocenitelná, protože významně zpříjemňují okolní prostředí. Ne nadarmo se zeleným střechám říká střešní zahrady.

Ekologické hledisko

Zelené střechy mají pozitivní dopad také na ekologii, protože doplňují ve městech stále ubývající a nedostatečné zelené plochy. Navíc postupným odpařováním dešťové vody se produkuje více kyslíku a dochází ke zlepšování místního mikroklima. Na vegetační vrstvu se váže polétavý prach a rostliny filtrují škodlivé látky, čímž výrazně přispívají ke kvalitě ovzduší. Další podstatnou výhodou je také fakt, že vegetační vrstva dokáže zadržovat srážkovou vodu a tak může během přívalových dešťů výrazně odlehčit městské kanalizaci.


Foto: guzarchitects.com

Druhy zelených střech

Zelené střechy se dá rozdělit do dvou skupin podle druhu vegetace a výšky substrátu:
- intenzivní střechy (vyšší traviny, letničky, trvalky, keře nízké, střední)
- extenzivní střechy (mechy, lišejníky, rozchodníky, netřesky, aridní traviny)

Intenzivní střechy jsou na vybudování o něco nákladnější než střechy extenzivní a také vyžadují větší a pravidelnou péči. Výška substrátu je mezi od 500 mm klidně až do 2 metrů. Pěstovat se zde mohou traviny, užitné plodiny, keře i stromy, hodí se tak zejména pro velké plochy a objekty mající reprezentativní funkci. Takováto zelení střecha vyžaduje vybudování závlahového systému.

Extenzivní střechy jsou poměrně nenáročné na údržbu a jejich cena je nižší. Celkové náklady u této zelené střechy vzrostou zhruba o 10% oproti střeše bez vegetační vrstvy. Výška substrátu na extenzivních střechách dosahuje maximálně 150 mm, jsou zatravněné (trávy, netřesky atd.) a nehodí se pro běžný pohyb osob. Vzhledem k tomu, že je tento typ schopen akumulovat vodu, není nutné budovat zavlažování.


Zelená střecha může oživit i občanskou výstavbu a bytové domy. Foto: icopal.cz

Nedostatky zelených střech

Tento netradiční střešní plášť v sobě nese spoustu ekonomických a ekologických výhod, ale na druhou stranu je pro výstavbu zelené střechy zapotřebí vynaložit vyšší finanční náklady a také je kladen větší důraz na statiku nosné konstrukce. Je totiž třeba brát v úvahu hmotnost zeminy jako takové a pak nasycené vodou. Již při projektování stavby tak musí být známo, že bude střecha sloužit jako plocha pro vegetační porost. K nevýhodám zelených střech patří nutnost údržby vegetace, nejméně jednou ročně je nezbytné střechu vyplít, posekat trávu, porost ošetřit a pohnojit. Přestože tedy mají zelené střechy pár negativ, pozitivní vlastnosti je jednoznačně převažují.

Kvalitní technologie

Stejně tak, jako je tomu u ostatních druhů střešních konstrukcí, musí být i zelená střecha vybavena nosnou konstrukcí, parozábranou, hydroizolací a tepelnou izolací. Na rozdíl od jiných střech však zelené střeše nesmí chybět drenážní, filtrační a hydroakumulační vrstva a také vrstva substrátu. Filtrační vrstvou může být polypropylenová geotextílie s nízkou nasákavostí, drenážní vrstvou pak pemza, štěrk či expandovaná břidlice a hydroakumulační vrstvou nejrůznější nasákavé materiály, textilie a hrubovláknité rašeliny. Jako finální vrstva je položen odlehčený substrát pro střešní konstrukce, který se navíc obohacuje o gel, jenž je schopen částečně zadržovat vodu.

- jpa -