Znovuobjevená tradice

Vegetační střechy dodnes zůstaly dokladem vysoké technické úrovně starých kultur. Nejznámější střešní zahradou jsou legendární visuté zahrady královny Semiramis v Babylonu, postavené v šestém století před naším letopočtem. Bohužel, z monumentálních teras umístěných na masivních obloukových klenbách v nevídané výšce třiadvaceti metrů již dnes nic nezbylo.

Zelené střechy se ale běžně používaly i v antice. V Římě byly střechy pokryté vegetací téměř samozřejmou součástí většiny patricijských domů a paláců. V polovině 11. stol. se zelené střechy rozšířily v Itálii, Francii a dalších evropských zemích a dlouhou tradici mají zejména ve Skandinávii, ale také v Kanadě a na Islandu, rovněž v Guatemale a Tanzanii, a to hlavně pro vysokou tepelněizolační schopnost. V Čechách se na střechách objevila první vegetace až v polovině 19. století.

Proč mít osázenou střechu?

Vegetace na střeše je především přínosem pro ekologii. Zeleň pomáhá regulovat vlhkost vzduchu, absorbuje prach, váže CO2 a podporuje zachycování dešťové vody. Ozelenění pláště zvyšuje odolnost hydroizolační vrstvy střechy, neboť ta je nízkou vegetací lépe chráněna před UV zářením, srážkami a extrémními výkyvy teplot. Výsledkem je snížení energetických nákladů a kromě toho, měkká vegetační vrstva absorbuje hluk, což je výhodné zejména v zahuštěné městské zástavbě.

Parametry pro různé typy střech se téměř neliší

K položení zeleného koberce jsou vhodné ploché i šikmé střechy. Extenzivní typ se realizuje pokud jde o nepochozí střechu, která není určena k pobytu lidí nebo intenzivní, která je využívána jako střešní zahrada, k oddechu a rekreaci

U sedlových střechách je lepší, když sklon nepřekročí 25 °, ale je možné ozelenit i střechy se sklonem 40°. Ploché střechy by měly mít dvou až tříprocentní spád, proto je nutná odpovídající střešní konstrukce odolávající až půltunové zátěži.

Pořadí vrstev zelené střechy je principiálně stejné. Základem je vyrovnávací a spádová vrstva, následně se pokládá parotěsná,   tepelněizolační a   hydroizolační vrstva. Vegetační systém se opět skládá z několika vrstev: ochrany proti prorůstání kořenů (geotextilie), drenážní vrstvy, hydroakumulační vrstvy z nasákavého materiálu a filtrační vrstvy, například z netkané polypropylenové textilie). A konečně, na závěr se pokládají prefabrikované rohože, které se plní zeminou a osazují rostlinami nízkého vzrůstu, které nevyžadují žádnou další péči ani zálivku a samovolně se rozrůstají.

Realizace střešního pláště osázeného vegetací není v žádném případě jednoduchou záležitostí. Je však již dostatek firem, které se touto činností zabývají a tak nezbývá než vám popřát šťastnou ruku při jejím výběru.  

Autor: Irena Forejtová

Foto: Inmagine.com