Střecha v současném pojetí je stavební konstrukce, která ukončuje stavbu v horní části a chrání ji proti povětrnostním vlivům – slunečnímu záření, větru, v našich podmínkách ale hlavně proti vodě (respektive sněhu) a chladu. Skládá se z nosné konstrukce, střešní krytiny a případně nějaké formy zateplení. Obecně může být střecha plochá nebo sklonitá.
Provedení a tvar střechy jsou nejčastěji dány místními klimatickými podmínkami, kulturními zvyklostmi a tradicemi. Zpravidla platí, že to, co a jak se v dané oblasti používá, má svůj dobrý důvod (což se netýká jen střech…). Když to trochu obrátíme, střecha bezvadně fungující na tropickém ostrově nebude vhodná pro Skandinávii a naopak. Přestože tedy existují stále nové a nové materiály a technologie, vždy je vhodné z místních podmínek vycházet.
Zatímco v tropech jsou střechy tradičně většinou ploché, v horských oblastech s velkým množstvím sněhu se používají z pochopitelných důvodů značně šikmé. U nás, v mírném pásu, se lze v současnosti setkat s oběma typy, ačkoliv střechy sklonité tu mají přece jen hlubší kořeny. Ploché střechy se začaly ve větší míře používat až během industrializace a rozsáhlé výstavby obytných domů, přičemž hlavním důvodem byla nejen cena, ale i moderní architektonické směry. Z hlediska odvodu vody je však nepochybně výhodnější střecha sklonitá. Jak potvrdí každý, kdo bydlí v domě s plochou střechou, i do té sebelépe udělané začne časem zatékat…
U sklonitých střech existuje řada typů. V našich krajích je historicky nejběžnějším typem střecha sedlová, kterou jistě každý zná. Na složitějších budovách nebo spojováním více budov vznikají propojením sedlových střech její varianty – střecha křížová či polokřížová.
Pultová střecha je jakoby polovinou střechy sedlové, jde o prostou nakloněnou rovinu. Dříve byla k vidění hlavně na různých přístavcích a domech na hranicích pozemků, nyní se opět objevuje v souvislosti s budováním ekologických domů využívajících sluneční energie.
Střecha mansardová, pojmenovaná podle francouzského architekta Mansarda, má mezi hřebenem a okapem dvě střešní roviny různého sklonu.
Na samostatně stojících stavbách, nejčastěji čtvercového půdorysu, bývá k vidění tzv. stanová střecha, mající tvar jehlanu. Kromě domů se používala také na věžích kostelů, hradů apod. Na těch také bývají různé báně, tvarované dle období a stavebního slohu. I ty jsou druhem střechy.
Kromě uvedených nejběžnějších druhů existuje ještě mnoho dalších typů a jejich kombinací. V některých krajích jsou časté střechy půlkulaté, připomínající kopule hvězdáren, jinde se objevují hrany v kombinaci s oblouky. Moderní architektura s sebou přináší střechy složitých nejednoznačných podob, různé „bio“ tvary inspirované přírodou a fraktálovou geometrií apod. Příkladem budiž plánovaná nová budova Národní knihovny v Praze, budící kontroverzní ohlasy.
Ať už ale je střecha jakéhokoliv tvaru, měla by být kvalitně provedena a plnit účel, pro který je určena – chránit budovu a to, co je uvnitř.
Autor: Michal Hamšík
Foto: archív firem Bramac, Střechy Novák