Co ovlivňuje výběr střešní krytiny?
Existuje ohromné množství různých materiálů s podobnými i zcela rozdílnými vlastnostmi, to vše často v diametrálně odlišných cenových relacích. Výběr závisí na určení stavby, tedy zda se jedná o střechu rodinného domu, garáže, chaty či chalupy atd., na poloze (klimatické a kulturní vlivy, sousední budovy, eventuelně omezení ze strany památkové péče), předpokládané životnosti, již zmíněné konstrukci střechy (nosnost, sklon, tvar, složitost), ale v neposlední řadě i na finančních možnostech. Při určení finanční výhodnosti bychom však neměli počítat jen pořizovací cenu (včetně dopravy a montáže), ale i další budoucí náklady na údržbu a opravy po dobu její životnosti.
Podívejme se nyní trochu na některé druhy střešních krytin, a to alespoň pro šikmé střechy (sklon 5 až 45 ° ). Když nepočítáme šindelové a doškové střechy, dnes používané již jen na historických objektech, je jednou z nejtradičnějších variant v evropském měřítku pálená taška. Používá se již několik tisíc let, je tedy dostatečně osvědčená, poměrně odolná a vytváří ony známé příjemné pohledy na oranžové střechy domů.
Jejím přímým konkurentem je taška betonová. Ač je výrazně mladší, i ona se používá více než 100 let, během kterých prokázala velkou životnost a trvanlivost. Betonové tašky se nejčastěji vyrábějí v barvě, imitující tašku pálenou, takže jsou zdálky pro laika k nerozeznání. Jak u pálených, tak u betonových tašek existuje řada typů lišících se velikostí, tvarem, hmotností atd., je tedy třeba vždy vybrat tu správnou, vyhovující daným podmínkám. Jak však ukázaly laboratorní zkoušky, pokud porovnáme srovnatelné typy, mají pálené i betonové tašky velmi podobné, prakticky až stejné vlastnosti. Týká se to pevnosti v ohybu, nasákavosti, prosákavosti i mrazuvzdornosti, ve výsledku pak i životnosti. Nedá se tedy říci, že by některý druh byl lepší. Naopak, oba druhy tašek jsou dobrým řešením. Obě ovšem vyžadují solidní konstrukci krovů, neboť jsou dosti těžké. Jak pálené, tak betonové tašky hlavních producentů vyráběné v ČR překračují platné normy. Navíc je nyní obecně srovnatelná i cena, která se pohybuje hlavně v návaznosti na akce výrobců. Důležité je jen vybrat správný model dle projektu (s ohledem na sklon střechy, konstrukci krovu atd.).
Dalším historickým a zcela přírodním materiálem je břidlice. Je chemicky odolná, nehořlavá, zdravotně nezávadná, má dlouhou životnost a je prakticky bezúdržbová, nezatěžuje příliš životní prostředí (v případě šetrné těžby) při výrobě ani použití, ale je dosti drahá.
Mezi lehčí krytiny patří vláknocementové „tašky“ na bázi cementu armovaného vláknem. Ač je nízká hmotnost výhodná z hlediska zatížení střešní konstrukce, může být nevýhodou při silném větru. Při volbě této krytiny se dá ušetřit na krovu (díky menší robustnosti), cena samotného zastřešení je zhruba srovnatelná s taškami. Životnost je ovšem nižší.
Rovněž lehkým a přitom levnějším materiálem je bitumenová krytina, tedy desky z organických vláken sycené bitumenem. Díky elasticitě desek je možné je použít i na obloukové konstrukce, životnost je poměrně dobrá. Rizikem je nižší protipožární odolnost.
Nepříliš stylovým, ale jinak poměrně výhodným řešením je střecha z pozinkovaného plechu. Vyžaduje pochopitelně souvislý podklad z desek, je však dosti lehká, relativně levná a při kvalitním provedení (např. pozink s polyesterovým lakem) má životnost až několik desítek let. Osvědčuje se hlavně v horských polohách, kde je její výhodou snadné sklouzávání sněhu ze střechy (samozřejmě při dostatečném sklonu). Kromě hladkých plechů jsou dnes na trhu i plechové střechy, maximálně imitující tvarem i barvou klasické tašky.
Mimo uvedených existuje ještě mnoho jiných, méně častých krytin. Z těch exkluzivnějších jmenujme třeba pobití měděným plechem, používané v minulosti na významnějších stavbách (nebo dokonce zlatým plechem, ale to se dnes už moc nevidí…).
Autor: Michal Hamšík
Foto: archiv firem Tondach, Ruukki, Bogra