Tato na první pohled nenápadná přístavba, která získala na konci září titul Stavba Moravskoslezského kraje 2019, se pyšní také prestižním titulem Stavba roku 2020. Navíc za osobitý a citlivý vstup moderní architektury do prostoru staré zahrady, zdůraznění genia loci místa a filozofie nezasahování, byla oceněna také zahrada obklopující a prostupující rodinným domem, která získala čestné uznání Zahrada doteku krajiny v soutěži Zahrada roku 2020.

„Historie domu se píše od roku 1862. Zjistili jsme to z pískovcové desky umístěné na stodole,“ vysvětluje Radek Leskovjan. „Jednalo se o jeden z prvních domů v obci. Našel jsem na něm původní pískovcovou desku z roku 1862, kde je dobovou češtinou vytesaný nápis - Léta Páně 1862 postavil František Hrachovec, představitel významného Křetínského rodu. Stavení však v 90. letech vyhořelo, a ze stodoly zmizel krov.“

Radek Leskovjan se v roce 2007 rozhodl v první fázi zrekonstruovat objekt bývalé stodoly pro bydlení a práci a v budoucnu postavit nový rodinný dům v sousedství. Realizace se ujalo architektonické studio Kamil Mrva Architects. Stávající pískovcové zdi a pilíře z roku 1862 zůstaly zachovány. Navržen byl zpevňující betonový věnec, do kterého je kotvena lehká pultová střecha. Dovnitř původní stavby je vložen kubus vlastního objektu - ateliéru. Tato vnitřní dřevostavba se k jihu a k západu otevírá prosklenými stěnami. Výrazným kompozičním prvkem je terasa, která vybíhá z objemu nad svažitý terén zahrady. Objekt byl navržen v přírodních materiálech. Nosná konstrukce a lehké zastřešení jsou dřevěné, provětrávaná fasáda z pohledových cetrisových desek. Prosklené části budovy byly realizovány z izolačního dvojskla s hliníkovými rámy v odstínu fasády. Terasu tvoří dřevěná paluba položená na ocelových nosnících.

Architekt Kamil Mrva se po více než deseti letech od prvního projektu na Kojetíně pustil do další části stavby. „Úkol to nebyl jednoduchý díky unikátní stavbě domu ve staré stodole, který získal již několik architektonických ocenění a nominací. Dům má doslova nadnárodní záběr a psalo se o něm v řadě odborných médií o architektuře a designu po celém světě. Časopis Dolce Vita jej v roce 2009 dokonce vyhlásil za nejlepší dům roku,“ popisuje architekt.

Pro nové zadání vznikly tři různé studie. „Z nich jsme nakonec vybrali železobetonový skelet a dům zasazený do svahu. Zadáním bylo rozšířit současný objekt o dvě ložnice s koupelnou a šatnou a krátkým parkovištěm tak, aby to byly dva domy a aby se navzájem respektovaly,“ přibližuje Kamil Mrva, který na projektu spolupracoval s Václavem Kociánem.

Přestože architekti jako ústřední konstrukční materiál stavby použili pohledový beton Easycrete od firmy Českomoravský beton, z něhož je celá přístavba odlitá, není objekt nijak výstřední. Naopak, vzhled domu je i díky velkým oknům svěží a moderní a přirozeně zapadá do okolní krajiny i díky přiznaným kamenným zdem.

Na interiéru se kromě jiných podílela i designérka Blanka Karhanová. I jejím cílem bylo postavit dům, který poskytne rodině dostatek soukromí a bude uzavřený do sebe. „Při pohledu zvenčí se dům jeví tak, že jím prostupuje příroda. Všechno je přirozené a čisté. Stejně tak probíhá i výsadba rostlin, okrasných keřů a stromů, která využívá jen druhy rostoucí v okolí, aby šlo o dokonalé splynutí s okolní přírodou,“ vysvětluje Leskovjan.

Pracovní i obytný prostor v jednom

Vedle Radka Leskovjana, který v domě na Kojetíně bydlí a zároveň jej využívá jako pracovní ateliér pro svou kreativní tvorbu, využívá unikátní a inspirující prostor tohoto obytného ateliéru také známý profesionální fotograf Lukáš Pelech k focení pro značky jako Todus, TON, JAP, mmcité a další výrobce nábytku a designových doplňků.  

Pohyb

Moderní architekturu stavby doplňuje i vnitřní zařízení a interiér domu, který přesně odpovídá rukopisu značky UAX!. „Nejde tolik o to, z jak známých designových značek se interiér skládá, ale spíš o jeho atmosféru a jednotlivé detaily. Jeho volná plocha je jako šachovnice, na které jsem rozehrál hru s figurami o každý volný centimetr. Spolupracoval jsem přitom hlavně s tuzemskými výrobci,“ popisuje Leskovjan.

Celým domem prostupuje pohyb, který vytvářejí světla a stíny, které domem v jednotlivých částech dne i noci procházejí. „Budovy stojí v bezprostřední blízkosti stromů, s jejichž větvemi hýbe vítr a ten zase láme sluneční svit,“ vysvětluje designér.

Pozemku na Kojetíně totiž dominují statné, 160 let staré lípy. „Dále je to švestkový sad, který je obklopený dalšími stromy. Na místě jsme navíc vysadili dalších dvanáct stromů - sad jsme rozšířili o šest ovocných stromů, dva ořechy, tři javory a osiky a tři více kmenné habry. Nevytvářeli jsme tedy novou zahradu, ale spíše jsme tu stávající naladili na okolní přírodu,“ říká Leskovjan.

Atrium zahrady domu uzavírá lavice od Davida Karáska z firmy mmcité. „Je to jakýsi pomyslný předěl a záleží, jak si na ni sednete, zda směrem do přírody, který nabízí výhled na Hostýnské vrchy, anebo do atria, směrem k několika odpočinkovým a pracovním zónám se stoly pro notebooky. V místech k sezení jsou nainstalovány zahradní zásuvky, protože tam často se svými klienty pracuje na poradenství v marketingu a kreativním přístupu.

Voda a energie

Specifické je také hospodaření s vodou na pozemku. „Voda ze střech odtéká do různě umístěných vsakovacích jam, takže veškerá dešťová voda slouží jako zásobárna vody pro vzrostlé stromy. Architektovi se také ve spolupráci s odborníky na zelené střechy podařilo založit bezúdržbovou zelenou střechu na přístavbě, která je odlitá z pohledového betonu ve svahu. Zelená střecha je zcela bezúdržbová a pojme většinu srážek,“ zdůrazňuje majitel domu.

Dům je vytápěn pomocí infrapanelů. „Jedná se o černá skla nebo zrcadla, která používáme také v sídle firmy v Bernarticích nad Odrou. Stěny, podlahy a předměty v jednotlivých místnostech domu jsou díky nim tepelně příjemně naakumulovány a přitom zůstává vzduch, který dýcháme, chladný a se správnou hladinou vlhkosti,“ vysvětluje Leskovjan.

Procházka domem

Interiér přístavby domu přitom tvoří pouze příčky s důmyslně vyrobených skříní. „Snažili jsme se o využití každého volného centimetru čtverečního v domě. Celý vnitřní objem tvoří lakovaná dýha. Dveřní pouzdra nezárubňových dveří jsou do skříní a stěn perfektně zapuštěná. Předěl mezi šatnou a ložnicí tvoří pouze šesticentimetrová stěna a při běžném pohledu není vidět přechod mezi dveřmi a stěnou. 

Do dětského pokoje se vstupuje dvoukřídlými celoskleněnými posuvnými dveřmi. „Po odsunutí dveří do pouzder získáme dvoumetrový a na centimetr přesný otvor stejných rozměrů jako pojízdný portál čelního prosklení domu a díky němu lze pokoj propojit s atriem. Okna v přístavbě jsou vyrobena na míru,“ doplňuje Leskovjan. V dětském pokoji stolař vymodeloval dvouposchoďovou postel s úložnými prostory.

Jelikož dům stojí ve svahu a jeho střecha je zasypaná zeminou, řeší nedostatek oken a tedy i světla světlovody s instalovanými LED žárovkami, které fungují ve tmě i jako vestavěná světla. „Proto jsou v domě celkem tři tyto světlovody, aby krásně rozzářily denním světlem pokoj, koupelnu a šatnu,“ upozorňuje majitel.

Vstup do koupelny obyvatelé domu nazývají „násoska“. „Jde o jakési vtažení ze šedého prostoru chodby díky obdélníku s bílým rámem. Koupelna je bez oken pod úrovní svahu, proto je vybavena světlovodem, pomocí kterého se do prostoru dostane přirozené denní světlo a nádherně vše uvnitř bílé koupelny rozzáří,“ popisuje dále Radek Leskovjan.

Představuje i další zajímavý detail v koupelně: „I v tak malé koupelně se dá ležet ve vaně a mít výhled do přírody díky důmyslně vyrobeným bezrámovým dveřím s magnetickým zámkem, které se dají otevřít na obě strany. Je to takový šperk z mléčného skla. Při večerním osvětlení zahrady koupelnu používáme tak, že ji zavřeme a dálkově ovládaným světlem přes mléčné sklo necháme vyniknout přes dveře do zahrady jemné světlo s barevně zvolenou náladou.“

Autoři:

Radek Leskovjan …návrh interiéru domu, designér a grafik značky UAX! 

Kamil Mrva … studio Kamil Mrva Architects
 

Historie zakladatele domu
Kojetín se stal od 1. 9. 1974 místní částí Nového Jičína. Stavení, kde nyní rodinný dům a ateliér Radka Leskovjana stojí, založil František Hrachovec, sochař a řezbář, který se narodil 11. 9. 1867 v Kojetíně u Nového Jičína a zemřel tam 3. 1. 1923. Tři roky se učil kameníkem v Novém Jičíně u kamenického mistra Liedeho. Potom se zásluhou profesora Apiše dostal na uměleckoprůmyslovou školu do Vídně. V roce 1895 se stal profesorem na Státní odborné škole pro zpracování dřeva ve Valašském Meziříčí, kde pobyl osmnáct let. Vážně onemocněl, a když mu nepomohl ani pobyt u moře, přestěhoval se v roce 1914 zpět do rodného Kojetína, kde nemoci podlehl. Vytvořil řadu soch, z nichž nejrozměrnější je socha sv. Floriána na valašskomeziříčském náměstí.