Snad dvojnásob to platí u stavebních firem. Je jich mnoho a každá o sobě tvrdí, že je nejlepší, nespolehlivější, nejlevnější apod. Skutečnost bývá bohužel mnohdy velmi daleko od proklamací, ale to zákazník zjistí zpravidla až tehdy, kdy je stavba v plném proudu a rozhodnutí se prakticky už nedá zvrátit.

Jak tedy firmu správně vybrat? To je otázka takříkajíc za milion. Určitým signálem může být to, jak dlouho firma existuje. Nestačí ovšem brát v potaz tvrzení jejího zástupce, lépe je nahlédnout do Obchodního rejstříku (nejsnadněji na internetu).

Vůbec nejlepší jsou ovšem reference jiných, kteří mají s firmou už zkušenosti. Opět ale ne reference, které firma sama uvádí na svých internetových stránkách, neboť to že něco někde stavěla ještě neznamená, že byl zákazník spokojený. Proto je důležité mít informace raději z první ruky, přímo od jejich bývalého klienta. Pak se třeba ukáže, že firma sice jeho dům postavila, ale o dva roky později a za trojnásobnou cenu oproti tomu, co bylo původně dohodnuto.

Velké, známé, a zavedené stavební společnosti bývají obvykle (ale ne vždy) finančně silné a je velká pravděpodobnost, že zakázku dokončí, na druhou stranu mohou být poněkud nepružné a zkostnatělé. Zvláště pokud finanční hodnota vaší zakázky představuje asi tak půl promile jejich ročního obratu.

Naopak malé firmičky, reprezentované často jedinou fyzickou osobou, jsou velmi dravé a aktivní a řídí se heslem „Nikdo jiný Vám neudělá to, co my Vám můžeme slíbit“. Takoví stavitelé často nemají prakticky žádné zaměstnance a fungují na principu tzv. Švarc-systému, který je sice zakázaný, ale o to více oblíbený. Podnikatel zpravidla požaduje zálohu, za níž nakoupí materiál a mezitím se rychle snaží najmout zedníky, řemeslníky a dílčí dodavatele, pracující na ŽL (v lepším případě) nebo prostě tzv. načerno (ve většině případů).

To by samo o sobě nemuselo až tak vadit (tedy nám, Finančnímu úřadu asi ano), pokud zakázku skutečně za dohodnutých podmínek dokončí. Výsledná cena stavby bývá obvykle nižší než u velké a renomované stavební firmy, ovšem otázka případné reklamace za několik let je mírně řečeno otevřená. Obzvláště úsměvná pak bývají prohlášení o „doživotní záruce“ od tzv. podnikatelů, kteří mnohdy ani nemají živnostenský list a pokoutně dělají práce všeho druhu. Zřejmě to znamená, že po dokončení zakázky a zaplacení všech peněz o nich už zaručeně až do konce života nikdy neuslyšíte.

Ať už ale vyberete jakoukoliv firmu, zkušenost ukazuje, že průběh prací je třeba neustále a pečlivě kontrolovat, a to včetně zápisů do stavebního deníku. A určitě se přitom nespoléhejte jen na oficiální stavební dozor. Aniž bych se chtěl někoho dotknout, mnozí řemeslníci, zejména pokud pracují jen jako jednotlivé „kolečko“ v mašinérii stavby, mají často tendenci u práce nemyslet. Nakonec oni v tom domě bydlet nebudou, že…

Shrnuto a podtrženo: Pro stavbu bychom měli vybrat firmu se spolehlivými pozitivními referencemi nejlépe z první ruky, ale i v takovém případě je lepší vše průběžně kontrolovat a dohlížet, zda se stavba odvíjí správným směrem.

Autor: Michal Hamšík