Základním představu o tom, jak by měl dům vypadat a zda to bude 3+1 nebo 7+2, má asi každý již při úvaze o stavbě nového bydlení. Postupem času vyvstane ale mnoho otázek řešících větší či menší detaily bydlení. Myslet je třeba téměř na vše, ale zároveň se musíme smířit s tím, že projekt, ani hotový dům nikdy nebudou zcela ideální a většinou to bohužel zjistíme až při užívání nemovitosti.

Nejdůležitějším kritériem, na které budeme brát zřetel, je počet členů domácnosti (stávající i plánovaný) a jejich zvyklosti. Pokud máme či zamýšlíme 2 děti, jistě chceme, aby mělo každé dítě svůj vlastní pokoj. Je tedy potřeba počítat alespoň s třemi ložnicemi. Respektovat bychom měli i pracovní zvyklosti a koníčky členů rodiny. Pokud například jeden z rodičů pracuje doma nebo je nadšeným kutilem, je potřeba to při úvaze o projektu zohlednit. Na druhou stranu bychom měli pamatovat na to, pokud zohledníme kde co, skončíme pravděpodobně u domu 8+2 se sklepem a náklady na stavbu i provoz se vyšplhají do závratných výšin. Je totiž docela dobře možné, že místnosti, o kterých jsme léta snili, v praxi nevyužijeme vůbec, protože se nám bude nejlépe sedět v kuchyni.

Dispozice domu
Spolu s počtem obytných místností je nutné uvažovat také o jejich optimálním uspořádání. Úzce s tím souvisí také otázka počtu podlaží. Většina domů má podlaží dvě, přičemž v prvním z nich je umístěna kuchyně, jídelna, obývací pokoj, technická místnost, případně pracovna apod. V druhém podlaží bývají standardně ložnice, koupelna a případně šatna či pracovna. Stále více domů má podlaží pouze jedno a všechny místnosti jsou tak soustředěny dole. Výhod je hned několik. V domě se celkově méně naběháme, což oceníme jako rodiče malých dětí i jako senioři. Další výhodou může být půvab bydlení v podkroví. Na druhou stranu můžeme mít v jednopodlažním domě pocit, že máme méně soukromí, protože jsou všechny pokoje zdánlivě vedle sebe.

Orientace domu by se měla řídit světovými stranami. Pokud je to možné, měli bychom umístit obytné místnosti na jih, sociálně-technické zázemí na sever. Důležité jsou také další faktory a místní předpoklady – velikost pozemku, jeho svahovitost, charakter okolní zástavby či různá omezení ze strany úřadů, památkářů apod. Důležité je také vyřešit, zda chceme mít například z terasy výhled na okolí nebo mít naopak naprosté soukromí.

Finance
Limitujícím faktorem, který je alfou a omegou celé stavby, jsou finance. Máme-li neomezený rozpočet, máme o problém méně. V opačném případě budeme nuceni podstoupit spoustu kompromisů. Při tvorbě rozpočtu bychom měli vycházet z takzvané maximalistické varianty. Pokud náklady překročí naše možnosti, lze jít bez problémů dolů s cenou i s nároky. Úskalím některých typových domů je cena domu na klíč, která působí velmi přívětivě, ale při bližším zkoumání zjistíme, že v rozpočtu je počítáno s plastovými okny, nejlevnějšími obklady a laminátovými podlahami. Na čem bychom rozhodně neměli šetřit je bezpečí obyvatel domu a jeho tepelněizolační vlastnosti.

Pokud máme pocit, že náš pozemek nijak nevybočuje, a ani potřeby rodiny nejsou nijak specifické, můžeme získat projektovou dokumentaci typového domu jedné z desítek firem na českém trhu, které tyto domy staví. Výhodou projektu je jeho nižší cena vzhledem k projektům vytvářením na míru. Rozhodneme-li se oslovit architekta, měli bychom znát jeho předešlé práce. Architekt nejlépe vyhoví našim představám, pokud mu podrobně vylíčíme všechny potřeby i přání rodiny. Nelekejme se proto toho, že architekt bude mít mnoho otázek a bude zabíhat do detailů.

Pokud chceme například porovnat nabídku několika stavebních firem, je dobré nechat si vytvořit prováděcí projekt, kde jsou použité technologie a materiály rozpraovány do detailu.

Než se definitivně rozhodneme pro daný projekt, je velmi dobré projít si domy všech přátel, známých i příbuzných, všechny vzorové domy v okolí a pečlivě si všechno „osahat“ a vyzkoušet.   

Foto: archiv firmy Luxhaus