Jejich průkopníkem je světově proslulý filosof Sokrates, který si již ve 4. století před naším letopočtem postavil takové obydlí, které mu zajistilo teplo i v zimě, a to bez větší námahy a nutnosti topení.

Sokrates v reakci na tehdejší energetickou krizi postavil dům ve tvaru jakéhosi trychtýře, který se otevíral směrem k jihu. Tento trychtýř pak i v zimě pohlcoval sluneční paprsky a prohříval vnitřek domu. V létě zase chránila interiér před horkem a ostrým zářením předsunutá střecha.

Boom nízkoenergetických staveb nastává opět v současné době, kdy se čím dál častěji hovoří o nutnosti chránit přírodu a šetřit tradičními zdroji tepla a elektřiny. V době, kdy vědci bijí na poplach a nabádají k využívání alternativních zdrojů tepla, mezi které patří právě i slunce.

Jak je zřejmě jasné už z popisu praotce solárních domů, tzv. domu Sokratova, podstatou takového bydla jsou právě veliká okna, kterých je mnohem více než v klasické stavbě. Narozdíl od minulého století, kdy se ojedinělé sluneční domy stavěly s okny téměř výhradně situovanými na jih a minimálním prosklením na ostatních světových stranách domu, nyní bývají domy díky kvalitnějším materiálům proskleny i z východu či západu.

Okna musí být samozřejmě dostatečně utěsněna a měla by obsahovat vedle dvou až tří vrstev skla také takzvanou selektivní vrstvu, která plní funkci polopropustného zrcadla. To znamená, že dům funguje na principu skleníku - sluneční paprsky proudí dovnitř, zahřejí vzduch a ten již zpátky ven neunikne. Dům se tak stává jakýmsi pasivním lapačem slunečního tepla.

Efekt ještě umocňují právě skleníky nebo zimní zahrady na jižní straně domu, které slouží jako mezistupeň mezi interiérem a venkovním prostředím, který zabraňuje velkým teplotním rozdílům vzduchu uvnitř a vně domu. Proti přehřívání v letním období se vedle předsazených střech používají markýzy, venkovní žaluzie či stínící konzoly.

Možností, jak snížit tepelné ztráty domu pomocí slunce, je samozřejmě mnohem více. Pokud jste konzervativní, nemusíte stavět přímo solární dům ala Sokrates (tyto domy totiž vypadají poněkud nestandardně a nemusí příliš zapadat do koloritu okolních staveb), je možné využít slunečního záření také třeba pomocí speciálních vaků nebo kolektorů na střeše, v Novém Mexiku zase vymysleli pro pohlcování slunečních paprsků a jejich tepla speciální zdi z černých sudů.

Autor: efa