Současný trh vám nabízí ucelené omítkové systémy, umožňující nejen povrchovou úpravu fasád, ale i vzájemné sladění s podkladem, zateplení domu, případně sanaci vlhkých zdí. Jednotlivé druhy omítek se v mnoha směrech liší - mohou být jedno, dvoj či vícevrstvé, nevyztužené nebo vyztužené, tenkovrstvé, stěrkové a jiné. I nanášení u nich probíhá různými způsoby - ručním nahazováním, roztíráním a strojovým nastříkáváním s různými druhy povrchů. Vybírat můžete z minerálních, disperzních a silikátových omítek a nátěrů, sanačních a zateplovacích omítkových systémů.

ZÁKLADNÍ TYPY OMÍTEK

K základním nejpoužívanějším druhům omítek patří dvouvrstvá hladká vápenná omítka. Její povrch se upravuje pomocí rýhování, škrabání, otloukání, nebo jemného postřiku. Povrch příbuzné - hladké vápenno-cementové omítky se dotváří pomocí různých barevných nátěrů, nebo aplikací šlechtěné omítky. Plastickou strukturu dosáhnete rýhováním, hřebenováním...
Stříkaná omítka se stříká přímo na zdivo, což způsobuje její menší trvanlivost a nevhodnost použití na profilové části fasády. Na průčelí obytných domů odborníci doporučují použít štukovou vápenno-cementovou omítku, kterou tvoří tři vrstvy a kúpravě povrchu se většinou používají barevné vápenné nátěry. Na úpravu soklů je vhodná velmi tvrdá cementová omítka. Velkou trvanlivostí se vyznačují břízolitové omítky, a to především škrábané.
Stále častěji se v současnosti používají různé tepelně-izolační omítky, které se na zdivo nanášejí ve vrstvách 20-30 mm.
Pokud chcete zvýšit obrannou schopnost omítek proti pronikání dešťové vody nebo vzlínání do konstrukce, použijte paropropustné hydrofobizované omítky.
Na starších objektech, kde na fasádě často zanechává nežádoucí stopy vlhkost, se používají sanační omítky. Sanační omítkové systémy sice zdivo vlhkosti nezbaví, musíte odstranit příčinu tohoto jevu, ale zabrání nežádoucím projevům na čerstvé omítce.

TENKOVRSTVÉ OMÍTKY

Samostatnou kapitolu tvoří tenkovrstvé omítky, které se nanášejí v síle 1-5 mm. Na trh se v současnosti dodávají v bohaté barevné škále. Ke klasice mezi nimi patří minerální omítky, uplatňující se především na cihlovém a pórobetonovém zdivu. Jejich hlavní výhodou je vysoká propustnost vodních par a cenová přístupnost, nevýhodou je vysoká nasákavost a rychlé špinění. Za nepříznivých povětrnostních podmínek, či dlouhého období vysoké vlhkosti ovzduší na nich zanechávají stopy vpodobě alkalických výkvětů na povrchu fasádních materiálů.
Do těžkých zátěžových podmínek odborníci doporučují emulzní silikonové barvy. Metylsilikonová pryskyřice, kterou obsahují, zajišťuje dlouhodobě výrazné vodoodpudivé vlastnosti, odolnost vůči UV záření i ostatním negativním vlivům vnějšího prostředí. Dobře propouštějí vodní páry, nešpiní se a po vyschnutí jsou omyvatelné vodou. Jejich nevýhodou je vysoká cena. Doporučují se i do znečištěných oblastí. Nepleťte si však silikonové a silikátové barvy! Druhé mají sice přijatelnější pořizovací cenu, ale také o něco menší odolnost proti agresivním látkám v ovzduší, čímž i o něco kratší životnost.
Co se týče dalšího druhu tenkovrstvých omítek - akrylátových, mají lepší difúzní vlastnosti, nejsou však vhodné na nátěry starších objektů, ale na novostavby s dostatečnou tepelnou izolací obvodových stěn. Nevýhodou je nutnost úplného odstranění původních nátěrů anebo vytvoření nové podkladové omítky.

Fasáda není velikonoční vajíčko
Jednotlivé stavební prvky získávají v poslední době na barevnosti. Výjimku nepředstavují ani vnější omítky. Svůj dům dnes můžete obléci prakticky do všech barev - od bílé přes miminkovsky růžovou až po brčálově zelenou. Můžete, ale neměli byste, neboť barevnost domu byste měli volit s ohledem na okolní fasády a vůbec celé okolí domu. Odborníci doporučují řešit omítku v jednom barevném tónu bílé nebo jemné pastelové barvy. V případě, že omítku nekombinujete s přírodními materiály, povolují na menší plochy použít i kontrastní barvu.

Autor : Alena Vondráková, časopis Domov

Foto: proArchitekty.cz