Co to vlastně je? Jak název správně napovídá, skládá se ze sádry a kartonu. Sádra je materiál známý již velmi dlouho, používala se už ve starověku. Je složena z vápníku, síry, kyslíku a vody a vyrábí se vypalováním přírodního nebo umělého (vzniklého při odsíření) sádrovce při teplotě 120 až 180°C a následným zpracováním vzniklého produktu. První desku, vyrobenou z filcového papíru a sádry, si nechal Američan Augustine Sackett patentovat v roce 1894 pod názvem „ Sackett Board“ . V podstatě šlo o sendvič ze tří vrstev sádry střídajících se s čtyřmi vrstvami papíru. Počátkem 20. století se obdobné desky začaly využívat k protipožárnímu obložení domků a před 2. světovou válkou se dostaly i do Evropy. Němci je zdokonalili, vymysleli nové metody jejich použití a začali je vyrábět ve větším měřítku. K nám sádrokarton pronikl v podstatě až v 90. letech 20. století, o to byl však jeho nástup razantnější.

Uplatnění sádrokartonu je velmi široké, avšak nikoliv neomezené. Tak především, sádrokarton není určen pro nosné konstrukce a nesmí být proto příliš zatěžován. Velmi často se však používá k tvorbě příček a dělících stěn v interiérech. Sádrokartonová deska může být v tomto případě samonosná (avšak nezatížená), nebo umístěná na nosném roštu (z kovu, dřeva apod.).

Dalším častým způsobem použití je vytváření „falešných“ stěn, předsazených před zeď a zakrývajících různé instalace a rozvody. Do vzniklého meziprostoru může být umístěna tepelná izolace (plus parozábrana) a ve výsledku navíc získáme téměř dokonale rovnou stěnu. Sádrokartonové desky mohou obdobně vytvořit interiér podkroví v oblíbených půdních vestavbách.

Běžné je rovněž použití sádrokartonů na stropech, respektive stropních podhledech. I v tomto případě může ve vzniklém prostoru vést vzduchotechnika či klimatizace, rozvody elektřiny, televize apod.

Běžný sádrokarton není příliš vhodný pro použití v koupelnách. Vyrábějí se však impregnované desky se zvýšenou odolností proti vlhkosti (tzv. „zelený“ sádrokarton), které se právě v koupelnách a na jiných vlhkých místech uplatňují. Části přicházející do styku s vodou je navíc lepší chránit ještě hydroizolační vrstvou. A konečně se zmiňme také o využití sádrokartonu jako materiálu na podlahy.

Možnosti použití jsou zkrátka dosti rozsáhlé. K oblibě sádrokartonu přispívá rovněž poměrně snadná práce s ním spolu s faktem, že jde o suchý proces, dostupnost různých konstrukčních systémů (rošty, nosníky) a široké pole působnosti při aplikacích povrchových úprav. Sádrokarton můžeme nechat tak, jak je, ale dá se natírat (nejlépe disperzní barvou), tapetovat, obkládat… Na spáry jdou aplikovat různé tmely (akrylát, silikon) i oblíbená PUR pěna.

Svou roli ve velkém rozšíření sádrokartonu pochopitelně hraje také příznivá cena. Jestliže si na práci s ním přece jen netroufáte nebo prostě nemáte čas, stačí si vybrat z mnoha stavebních firem, které se sádrokartonem běžně pracují.

Autor: Michal Hamšík

Foto: Rigips