Jistě, trochu pohybu při odhazování sněhu nikomu neuškodí, navíc při současných změnách klimatu není jisté, jak dlouho ještě bude v zimě bývat sníh… Ale přece jen se najdou důvody, proč venkovní vytápění použít.

Typickým příkladem aplikace jsou vjezdy do garáže, které někdy bývají kvůli nedostatku místa dosti prudké, hlavně když je garáž pod úrovní terénu. Takové plochy se upravují jen obtížně, vzniká problém, kam se sněhem a i přes pravidelnou údržbu se na nich objevuje námraza. Vjet nebo vyjet v zimě se za daných podmínek může stát nebezpečným, někdy dokonce nemožným. Samozřejmě můžeme solit, ale to neprospívá ani přírodě, ani autu. Sůl, jak známo, podporuje korozi, takže mít ji hned u garáže není zrovna moudré. Vytápěný vjezd je proto ideálním řešením.

Podobně uvítají vytápění před vchodem nebo na venkovním schodišti třeba vaši prarodiče, kteří tím budou vystaveni menšímu riziku úrazu. Podnikatelské subjekty zase využívají vytápění pro nakládací rampy apod. Důvodů pro instalaci vytápěcích systémů se zkrátka najde dost, i když je to někdy jen lenost nebo naopak nedostatek času kvůli pracovnímu vytížení.

Obdobně jako v interiéru, i pro venkovní vytápění se dají použít jak elektrické topné kabely, tak horkovodní rozvody. Druhý zmiňovaný způsob je však méně vhodný, neboť exteriérové použití horkovodních rozvodů je vzhledem k podmínkám (velké změny teplot i pod bod mrazu) náročnější na uložení trubek, spoje a pochopitelně i na topné médium, které musí být mrazuvzdorné.

Jednodušší je pokládka topných kabelů, respektive topných rohoží. Vše je podobné jako v interiéru, jen kabely bývají dimenzovány pro vyšší výkon a všechny materiály musejí být mrazuvzdorné. Instalace je možná téměř do všech povrchů – pod dlažbu keramickou, kamennou i betonovou (vč. zámkové, která je však pro velkou tloušťku méně vhodná), pod asfalt, nebo přímo do betonu. Výkon závisí právě na materiálu plochy, na hloubce uložení topných kabelů, na lokálních podmínkách (vystavení větru a ochlazování), dá se však říci, že se pohybuje od 90 až do 400 W/m2 (nejčastěji kolem 300 W/m2). Raději situaci konzultujte s odborníkem, ať po jedné zimě nezjistíte, že musíte celou plochu znovu rozkopat a kupovat „silnější“ kabely. Topné kabely se ukládají do betonové mazaniny nebo do pískového lože. Dáváme je co nejblíže k povrchu, pro zvýšení účinnosti je vhodné je zespodu tepelně izolovat od podkladu nestlačitelným a nenavlhavým materiálem (např. polyuretan), nebo 15 až 30 cm silnou vrstvou kameniva (frakce 16-32 mm), které zároveň funguje jako drenáž. Neměli bychom zapomenout na vyhřívání odvodňovacích žlábků, jinak se nám v prostoru může začít hromadit roztátá voda.

Samostatnou kapitolou je regulace. Nejjednodušší je prostý vypínač, ale tím se neřeší problémy s nenadálým sněžením nebo námrazou v noci apod. Proto když už vytápěné venkovní plochy máme, je nejlepší osadit je systémem automatické regulace s vlhkostními a teplotními čidly, který vyhřívání zapíná vždy, když je potřeba.

Firem nabízejících montáž venkovního vytápění je dost, stačí si vybrat. Možná je i instalace svépomocí, chce to však už jisté znalosti a nejlépe i zkušenosti. Prvky pro elektrické venkovní vytápění vyrábějí např. dánská firma Devi nebo tuzemští výrobci V-System či Fenix s produkty Ecofloor.

Autor: Michal Hamšík

Foto: archiv firem