Vysoké betonové ploty, na hřebeni často zakončené ostnatými dráty nebo vrstvou skleněných střepů, mají pouze dvě funkce – chránit pozemek před vetřelci a znemožnit sledovat, co se děje za ním. O nějaké estetice se mluvit nedá. Ale i betonový plot může být vzhledný a zajímavý, když se vhodně upraví. Stačí například obložení přírodním kamenem nebo dlažbou. Vzhledu také prospěje, když plot netvoří jednolitou plochu, ale je konstrukčně nebo jen opticky rozčleněn sloupky. Např. „fingované“ cihlové sloupky (bez nosné funkce) v betonovém plotu určitě vzhledu prospějí. Když už jsme u cihel, z nich vyzděný plot také může vypadat dobře, ovšem i v tomto případě je lepší, když je trochu členitější – v tomto případě třeba naopak s betonovými nebo cihlovými (nosnými a zpevňujícími) sloupky.

V prodeji jsou také hotové betonové plotové dílce. Jejich povrch často imituje drásanou omítku, kámen, cihly nebo štuky, některé dílce jsou opatřeny odlehčovacími otvory a mřížemi, nabídka je zkrátka poměrně široká. Pravda, někdy se už dá mluvit o typickém kýči. Betonový plot je vhodné hned ze začátku napenetrovat speciálním nátěrem, který uzavře kapiláry, znemožní vnikání prachu a zároveň zlepší omyvatelnost povrchu. Jinak takový plot prakticky nevyžaduje údržbu.

Bylo by s podivem, kdyby se v době všeobecného rozšíření plastů neobjevily rovněž plastové ploty. Po praktické stránce mají řadu výhod, nekorodují, nehnijí, mají snadnou údržbu i montáž a jsou relativně levné. Co se týče vzhledu, u některých výrobků zdálky ani nepoznáte, že jde o plast. Přesto je estetika plastového plotu dosti diskutabilní a milovníci přírodních materiálů se mu budou vyhýbat jako čert kříži.

Naopak zcela přírodní a přirozené jsou živé ploty. Jak už název napovídá, bývají tvořeny živými rostlinami, zpravidla okrasnými keři. Jsou velmi krásné, poskytují soukromí, mohou v nich hnízdit ptáci, zachycují hluk, samozřejmě však vyžadují stříhání. Jak často? To záleží na použité dřevině. Ploty z tují stačí zakrátit jednou za rok, jen pozor, ať si nepřipadáte jak na hřbitově. Listnaté keře je obvykle nutné zastřihovat několikrát do roka, dle druhu keře a míry puntičkářství. U opadavých dřevin počítejte s tím, že na podzim vás čeká také shrabání listí a že v zimních měsících může být přes plot vidět. To však obvykle nevadí, neboť v zimě stejně na zahrádce sedáváme jen málokdy a ani na opalování nebo koupání v bazénu nedochází moc často…

Dobře rostlý živý plot je natolik hustý, že není příliš reálné, aby se jím člověk (nezvaný vetřelec) protlačil. Pokud však chcete jeho bezpečnost zlepšit, můžete do něj – předtím, než vyroste – umístit pletivo nebo dráty. Přírodnějším řešením jsou ostnaté dřeviny (dřišťál aj.).

Mezi netradiční plotové materiály jistě patří sklo. Zajímavá je třeba kombinace luxferů s betonem nebo cihlami. A co takhle tradiční zídka, skládaná nasucho z plochých kamenů? Její výstavba je ovšem poměrně pracná a výsledek není geometricky zcela pravidelný, což se dnes moc nenosí… Ale přináší kouzlo a půvab starých časů.

Materiál a charakter plotu by pokud možno měl odrážet atmosféru nemovitosti a jejího okolí a přispívat ke zlepšení vzhledu domu.

Autor: Michal Hamšík

Foto: archiv firem Beves.cz, Martin Vantuch