Na první pohled je to stavba jako každá jiná. Na rozdíl od těch běžných staveb ovšem nabízí až devadesáti procentní úsporu nákladů na vytápění. Tak by se dal ve stručnosti charakterizovat pasivní dům.

Při jeho stavbě se vychází z předpokladu, že díky dobré tepelné izolaci a kvalitní ventilaci prostorů jsou další technické investice zbytečné. Zvláštní důraz je naopak kladen na vzduchotěsnost všech částí budovy. Čerstvý vzduch se do obytných místností přivádí pomocí automatického větracího zařízení s rekuperací tepla. Tedy z odváděného vzduchu se odebírá teplo, kterým se ohřívá přiváděný čerstvý vzduch.

Nápad vzešel z bouře mozků

K myšlence pasivního domu došel již v roce 1988, během svého vědeckého pobytu ve Švédsku, Wolfgang Feist, a to při brainstormingu s profesorem Bo Adamsonem. Oba se už tehdy zabývali možností využít potenciálu úspor u investičních nákladů a díky vylepšené technice pak dojít k úsporám energetickým.

Pokud tepelná ochrana domu bude tak dobrá, aby bylo možno opustit konvenční systém vytápění, sníží se náklady na výstavbu a úspory se pak odrazí v její kvalitě.

Snad prvním projektem pasivního domu v Evropě byla výstavba řadové budovy se čtyřmi jednotkami v darmstadtské městské části Kranichstein, v roce 1990, financována spolkovou zemí Hesensko. Dům je obydlen již od roku 1991 a od začátku se stal terčem důsledného vědeckého měření, jehož výsledky nakonec prokázaly, že i ve studené a vlhké střední Evropě lze stavět obytné budovy tak, že není třeba využívat standardního způsobu topení.

Průměrné hodnoty spotřeby topného tepla, naměřené během 15 let, jsou stabilně na úrovni kolem 10 kWh / (m²a), což je méně, než jedna desetina spotřeby tepla v běžných novostavbách.

V současné době jsou pasivní domy středem pozornosti nejen u nás, ale i v celé Evropě. Například v Rakousku a Německu mají pasivní domy výrazný podíl na počtu novostaveb a každým rokem se jejich počet zdvojnásobuje.

V České republice se již také realizují desítky stavebních projektů. Téměř ve všech regionech fungují informační centra, zaměřená na poradenství v oblasti výstavby pasivních domů. Rok činnosti má za sebou například občanské sdružení Energy Centre České Budějovice. Hlavním koordinátorem projektu, financovaného z Evropského sociálního fondu a státního rozpočtu, je Centrum pasivního domu v Brně.

Předpoklady pro stavbu
 
Jedním z nejdůležitějších kritérií pasivního domu je kompaktní thermická schránka bez tepelných mostů v konstrukci s optimálním poměrem prosklení A/V. Všechny stavební dílce, tvořící vnější plášť domu, musí mít hodnotu tepelné prostupnosti U nižší, než 0,15 W (m2.K).

Obytné místnosti by měly být orientovány k jihu a to z důvodu využívání pasivních solárních zisků. Ty totiž mohou pokrýt až 40% tepla potřebného pro vytápění objektu při minimalizovaných tepelných ztrátách. Pro dosažení těchto výsledků jsou používána okna s nízkou emisivitou trojitého zasklení, plněna argonem nebo kryptonem, a se superizolovaným rámem. Tepelné zisky skel při jižní orientaci a při malém zastínění jsou dokonce i od prosince do února vyšší, než tepelné ztráty.
Pasivní domy musí být vzduchotěsné. Celý dům obklopuje vzduchotěsný plášť. Zamezí se tím nechtěnému proudění vzduchu a sníží nebezpečí poškození stavby z důvodu vniknutí vlhkosti a kondenzace vodních par v konstrukci. Netěsnosti v plášti budovy se identifikují při tzv. tlakovém testu n50 (prováděný např. metodou Blowerdoor).

Větrání se v pasivním domě stává hygienickou nutností. Omezuje koncentraci CO2 v interiéru, reguluje relativní vlhkost vzduchu a odstraňuje nežádoucí pachy a škodlivé látky. Spolehlivou výměnu vzduchu v místnostech lze zaručit jen při použití mechanických ventilačních zařízení, neboť výměna vzduchu při větrání okny je závislá na směru proudění vzduchu, rychlosti větru, na rozdílu teplot a především na chování uživatelů.

Potrubí pro přívod teplé vody je lépe instalovat co nejkratší, navíc celé uvnitř vytápěné části budovy a s dobrou izolací. Všechny domácí spotřebiče musí být v energetické třídě A nebo A+ . V případě myčky a pračky je nutno zvolit modelovou řadu, do které je možné napojit teplou vodu.

Autor: Bronislava Supíková

Foto: Archiweb