Podlahy z exotických dřevin vynikají především svoji tvrdostí. Oceňujeme u nich zvýšenou odolnost a tvarovou stálost. Tyto vlastnosti jsou díky molekulární hustotě dřeva. Převážná většina exotických dřevin se musí dovážet. A to především z Afriky, Jižní Ameriky a jihovýchodní Asie. Podlahy z exotických dřevin si získali oblibu u svých zákazníků hlavně díky neobvyklé kresbě a nezvyklých barevných odstínech. Provedení podlah může být jako parkety nebo prkna. Může se jednat o celomasivní podlahy, případně u dražších dřev o dýhu. Povrch podlahy bývá ošetřen lakováním nebo olejováním.
Nejznámější a nejčastěji používanou exotickou dřevinou na podlahy je teak. Teakové dřevo se vyznačuje velkou odolností proti vlhkosti a je proto vhodné pro použití v koupelnách a kolem bazénů. Dutá vlákna teaku jsou obalena mastnými kyselinami, které slouží jako přírodní impregnace. Dodatečná impregnace proti vlhkosti není nutná. Podlahy z teaku mohou být různých barevných odstínů. Struktura a odstín dřeva je závislý na oblasti výskytu. Teakové podlahy se upravují olejem nebo voskem. Tato povrchová úprava dá vyniknout přirozené struktuře dřeva.
Podlahy z merbau bývají nejčastěji hnědočervených odstínů. Jedná se o velmi tvrdé dřevo, patří mezi tvarově nestálejší. Načervenalé dřevo kempas je rozšířeno především na dálném východě, ovšem nachází si příznivce i u nás. Wenge je dřevina, pocházející z Afriky, s nenahraditelnou barevnou strukturou. Wenge má velmi elegantní hnědou až černou barvu. Bambusové podlahy jsou řazeny mezi exotické dřeviny i přesto, že bambus není dřevina. Jedná se o velmi tvrdý materiál, ovšem není vhodný do vlhkých prostor. Rozlišujeme bambusy podle uspořádání směru stvolů na vertikální a horizontální. Bambusové podlahy mají odstíny od přírodní světle hnědé až po tmavou tzv. cofee.
Mezi další zástupce exotických dřevin používaných na podlahy patří americký ořech, hevea (kaučukovník), zebrano, jatoba, kokos, macassar a mnoho dalších.
Údržba a péče
Údržba podlah z exotických dřevin se provádí směsí vody a přípravku na ošetření dřeva. Při stírání je nutné přebytečné množství vody vysušit, aby nedošlo k zatečení do mezer a spár. Mohlo by dojít k nabobtnání a poškození podlahy. Lakované podlahy je možné dále přeleštit. Olejované povrchy je lépe udržovat na sucho pouze vysáváním a zametáním. Obnova olejové vrstvy se doporučuje jednou za rok a je lépe to svěřit specializované firmě. Naolejovaná podlaha v porovnání s lakovanou je méně náchylná na poškrábání. I přesto se doporučuje opatřit nohy nábytku filcovými podložkami.
Autor: Věra Tomíčková