Nejdříve bychom si měli ujasnit, co si pod tímto pojmem vůbec představit. Většinou se takto označuje místnost, kde bývá technické a technologické zázemí domu, což je např. kotel, bojler, pohon vzduchotechniky apod. A právě na konkrétním použití místnosti závisí i její vybavení, včetně podlahy. Poněkud jiné budou požadavky u kotle na tuhá paliva s navazujícím skladem uhlí, než u místnosti obhospodařující tepelné čerpadlo.
Obecně se však dá říci, že podlaha v technické místnosti by měla být především praktická, tzn. trvanlivá a snadno udržovatelná, už méně záleží na vzhledu. Vhodná je rovněž alespoň částečná odolnost proti požáru, zejména u místností s kotlem, ve kterém opravdu hoří oheň – plynový, tuhá paliva apod., ze stejného důvodu by podlaha měla být antistatická. Jinými slovy, luxusní koberec s vysokým vlasem není nejvhodnější.
Můžeme použít dlažbu, která všechny požadavky splňuje, z hlediska pracnosti a ceny je však relativně náročná. Mnoho lidí proto volí podlahoviny z PVC, jejichž pokládka je jednoduchá a cena příznivá. Ovšem ne okolo starého kotle na uhlí, ze kterého občas vypadne nějaký ten žhavý uhlík a vyletí jiskra (ne že by PVC podlaha nějak obzvláště snadno chytla, ale určitá rizika existují).
Minimalisté zvolí jednoduché řešení – obyčejný betonový potěr bez dalších úprav. Proč ne, jeho nevýhodou (kromě nepříliš estetického vzhledu) je však to, že povrch se přece jen obrušuje a drolí, takže prašnost je poněkud zvýšená. Zda to je na závadu, záleží opět na konkrétním užití technické místnosti.
Sofistikovanějším řešením je použití samonivelační anhydritové podlahy, což je v podstatě litá podlaha na bázi sádry. Aplikuje se tekutá a vytváří naprosto rovný a hladký povrch beze spár, po němž lze už po 24 hodinách chodit a kde se nevytvářejí žádné trhliny. Kromě klasické šedé barvy existuje už rovněž v dalších odstínech. Anhydritová podlaha se nehodí do nadměrně vlhkých prostor, ve starém provlhlém sklepě na ni proto zapomeňte.
Další možností je jiný druh lité podlahy s využitím pryskyřic. Existuje více typů na bázi epoxidu, metylmetakrylátu nebo polyuretanu, které se nanášejí v tloušťce 2 až 3 mm, většinou na betonový podklad.
Samozřejmě, že za určitých podmínek se i v technické místnosti může použít podlaha dřevěná, plovoucí či jiná. Například v půdním prostoru s elektrickým kotlem tomu nic nebrání. Výběr tedy záleží na umístění místnosti a s tím souvisejících vlhkostních, teplotních a větracích poměrech, na instalovaném zařízení a také na případném dalším využití místnosti (sušárna, dílna, sklad...). Výběr dále ovlivňuje frekvence využití místnosti, přímo ovlivňující zatěžování podlahy. Teprve po stanovení těchto předpokladů je možné zvolit nejvhodnější řešení.
Autor: Michal Hamšík