Plovoucí podlahu je možné díky tzv. suchým zámkům, které se do sebe zaklapávají, položit bez pomoci speciálního nářadí. Odpadá také nepříjemná manipulace s lepidlem i stahování lamel popruhy. Největší výhodou je však fakt, že podlaha je okamžitě připravena k používání, nemusíte čekat, až něco zaschne a podobně. Stejně tak lehce, jako jsme plovoucí podlahu složili, ji můžeme následně i rozložit. V případě, že byste po čase potřebovali vyměnit některé z lamel nebo podlahu celou odstěhovat, máte dveře otevřené.


Pokládka plovoucí podlahy, foto: Plovouci-podlahy.eu

Laminátová či dřevěná plovoucí podlaha?

Tato podlahová krytina může být vyrobena z laminátových nebo dřevěných lamel. Pokud se stále nemůžete rozhodnout, který materiál by byl do vaší ložnice, kuchyně nebo obývacího pokoje ideální, zjistěte si jejich výhody a nevýhody. Pak už závisí jen na vás, zda dáte přednost praktičnosti nebo estetice.

Výhody laminátové plovoucí podlahy: nízká cena, rychlá a snadná pokládka, široká škála vzorů a barev, snadná údržba a minimální špinivost, neměnnost vzhledu, odolnost proti poškrábání, šetrnost k alergikům a astmatikům, vhodnost pro podlahové vytápění

Nevýhody laminátové plovoucí podlahy: zhoršená izolace hluku, křehkost, nemožnost renovace a nutnost výměny poškozené části, pouhá imitace dřeva či dlažby, studeně působící povrch

Výhody dřevěné plovoucí podlahy: přírodní materiál, který je příjemný nejen na pohled, ale i na dotek, vytváří přirozenou atmosféru a útulnost, rychlá pokládka, dobrá izolace tepla, možnost renovace přebroušením a lakováním, delší životnost, snadná údržba, mnoho variant povrchových úprav

Nevýhody dřevěné plovoucí podlahy: vyšší cena, menší odolnost oproti laminátu (vhodnější do méně namáhaných prostor), změna vzhledu a barvy dřeva v závislosti na čase, nevhodnost některých dřevin do vlhkých místností (koupelna, prádelna…)

Správné zatížení je důležité

Při výběru plovoucí podlahy je třeba se zaměřit nejen na materiál, ale také na zátěžovou třídu lamel. Je velký rozdíl v tom, jestli vybíráte podlahu do bytu, komerčních prostor nebo do firmy. Správným výběrem zajistíte lamelám tak dlouhou životnost, jaká jen bude potřeba. Abyste se trochu v zátěžových třídách zorientovali, je dobré vědět, že existují dvě číselné kategorie, a to zvlášť pro bytové (třída 21, 22, 23) a komerční prostory (31, 32, 33). U většiny podlah však najdete kombinaci obou těchto označení. Zde je malá ukázka toho, jaká označení konkrétní podlahy dostávají:

Označení 21/31 – podlaha vhodná jen pro mírnou zátěž, tedy ložnice, pokoje pro hosty, běžné kanceláře.

Označení 22/32 – podlaha vhodná pro střední zátěž, tedy jídelny, obývací pokoje či malé obchody.

Označení 23/33 – podlaha vhodná pro vysokou zátěž, hodí se tak do kuchyní, nákupních center i na chodby.


Pokládka plovoucí podlahy, foto: Hornbach

Podklad je základ

Jedním z nejdůležitějších faktorů pro životnost celé podlahy je kvalita jejího podkladu. Ten musí být dostatečně pevný, suchý, čistý a především naprosto rovný. Nerovnosti by neměly přesáhnout 2 mm. Lamely je rovněž možné pokládat na původní dřevěnou nebo vinylovou podlahu. Rozumnou volbou je také pořízení podložky, která podlahu odhluční. Skvělou volbou je kročejová izolace, která nejenže vyrovná povrch, ale zároveň utlumí nežádoucí zvuky, což je v panelových domech naprostá nezbytnost. Pod laminátovou dlažbu se může použít také speciální PE folie, která slouží jako ochrana před vlhkem. Na podkladových materiálech se nevyplatí šetřit, dokážou totiž vaší podlaze značně prodloužit život.

Pokládka plovoucí podlahy

Pokud jste se rozhodli, že si plovoucí podlahu položíte sami, budete k tomu potřebovat několik nezbytností. Veškeré nářadí i materiál nakoupíte v některém z hobbymarketů. Co se týče materiálu, budete kromě lamel plovoucí podlahy potřebovat již zmiňovanou kročejovou izolaci, PE folii (u laminátu), lemovací lišty a spojovací díly k lištám, ocelové hřebíky, vnitřní a vnější rohy, přechodové lišty k napojení na jinou krytinu. Každý správný kutil by měl doma mít metr, elektrickou vrtačku, přímočarou pilku a kladivo. Na pokládku plovoucí podlahy však bude muset sehnat ještě přiklepávací hranol a stahovací přípravek.

Jdeme na to, pokládáme!

Dřevěné parkety i laminátové podlahy je před samotnou pokládkou nutné nechat alespoň 48 hodin aklimatizovat při pokojové teplotě minimálně 18 stupňů Celsia. Pokud jsou na vaší podlaze patrné nerovnosti vyšší než 3 mm, je třeba je vyrovnat pomocí tekuté nivelační hmoty, která musí následně pořádně vyschnout. Podklad nesmí obsahovat žádnou zbytkovou vlhkost, protože zejména laminát by mohl být tímto aspektem poškozen.

Podkladové pásy rozviňte v podélném směru parket nebo laminátu a přiřízněte je na požadovanou velikost. Podélný směr parket by měl kopírovat dopad světla do místnosti. Pásy pokládejte s přesahem asi 20 cm a spoje následně přelepte. V místnostech s hodně studenou podlahou položte mezi podkladový pás a panely PE folii, která zajistí izolaci proti vlhkosti. Jako izolaci kročejového hluku se pokládá přímo pod parkety vrstva korku, plsti nebo pěnová PE fólie.

Nyní je možné přistoupit k samotné pokládce lamel, kterou se doporučuje začít v levém rohu místnosti. První řadu parket nebo laminátu pokládejte drážkou ke zdi a jednotlivé panely vždy doklepněte příklepovým hranolem. Udělejte to vždy nejdříve v podélném a potom až v příčném směru. Parkety na suchý zámek do sebe skvěle zapadají i bez použití lepidla, proto stačí jednotlivé desky jen umístit do správné polohy a poté do sebe zacvaknout. Skvělým pomocníkem vám přitom bude kladivo a přiklepávací hranol jako ochrana proti nárazu. Nejdříve se spojuje dlouhá strana desek, až poté široká. Poslední desky v řadě se pak pokládají za pomoci stahovacího přípravku.

Jelikož je dřevo i laminát materiálem, který neustále pracuje a může se rozpínat, je nutné nechávat u stěn a dalších přechodů 10 až 15 mm širokou dilatační spáru. Abyste mezeru dodrželi, použijte rozpěrky nebo zajišťovací kolíky. Stahovací přípravek vám pak pomůže přitáhnout desky u stěn k již položené ploše.

Přes dilatační spáry, ale také na napojovací místa na stěny nebo schodiště se připevní soklové lišty. Aby bylo zamezeno jejich posunu, šroubují se přímo do podlahy. Vnitřní a vnější rohy je možné zkosit speciální pokosovou pilkou. Další možností je na nezkosené rohy jednoduše připevnit již hotové nasazovací rohy, které se prodávají v obchodě.

- jap -