Všechny čtyři materiály se využívají zejména k výrobě drobnějších věcí do domácnosti, jako jsou rohože, koberce, truhly, košíky, stínítka lamp, výplety židlí a jiných sedáků a množství dalších bytových doplňků.
Mořská tráva se získává z mořských řas jménem Zostera Marina. Její sušené lodyhy se dříve používaly nejprve jen jako čalounický vycpávací materiál, později se však přišlo na to, že je lepší ještě za vlhka splétat z mořské trávy provazce, jejichž předností je zejména pevnost a pružnost.
Z provazců mořské trávy, která se nedá barvit, se pak dají vyplétat koše nebo výplně sedáků, hodí se také na výrobu klobouků či rohoží. Pokud mořskou trávu přelakujeme, ještě více se zpevní a může se použít i k výrobě jednoduššího nábytku.
Vrbové proutí je materiálem domácím, který zná minimálně každý chlapec díky velikonoční pomlázce. Vedle košíkářského řemesla se proutí uplatní také při výpletech sedacího nábytku nebo jako součást dekoračních předmětů. Vrbové proutky vypadají mnohem drsněji než třeba ratan, na druhou stranu někteří dávají před uhlazenými kusy nábytku přednost větší "divočině".
Sisal je materiál, z něhož se především tkají koberce. Sisalová vlákna se získávají z listů agávovité rostliny jménem Sisana, která roste zejména ve východní Africe. Vlákno se dá dále barvit a různě ošetřovat. Sisalové koberce a rohože jsou velice odolné, mají antistatické a antibakteriální vlastnosti a navíc tlumí zvuk.
Posledním zmiňovaným materiálem je juta. Ta je podstatně měkčí než sisal, a rozhodně není tak odolná, pevná a pružná. Proto se nepoužívá přímo na výrobu krytin, ale spíše jako podklad pod koberce a rohože z jiných materiálů. Oblíbená je třeba sisalovo-jutová kombinace.
Juta se získává z vláken jednoletého Jutovníku tobolkovitého, který má svůj původ v Indii. Často se mu říká kalkatské či bengálské konopí nebo také indiánský len. Jeho výhodou sice není odolnost, zato je však trvanlivější než bavlna nebo len, co se týče působení plísní.
Autor: efa