Komoda to není pouze kus nábytku s šuplíky. Může mít mnoho podob, velikostí i barev. Někteří z nás se rádi obklopují starožitnostmi, jiní preferují trendy nábytek a ostatní se přikloní ke střednímu proudu. Nabídka komod ve všech jmenovaných skupinách je více než široká a vybere si každý. A kdyby někdo přece jen nenašel svůj vysněný kousek, může se obrátit na truhláře a nechat si vyrobit komodu z masivu, lamina či dýhy dle vlastního přání.
Nejčastěji se komoda využívá jako prádelník, a proto ji umísťujeme do ložnice. Designově zdařilé kousky však rádi umístíme také do obývacího pokoje, jídelny či předsíně. Poslouží jako úschovna dokladů, domácí minibar, příborník nebo botník.
Omezovat by nás neměl ani tvar. Nikde není psáno, že komoda musí mít obdélníkový půdorys. Velmi oblíbené jsou oválné tvary, elipsy, vlnovky, půlkruhy a podobně. Prostorově náročnější komody samozřejmě umístíme spíše do haly rodinného domu než do panelákové garsonky. Komoda by měla pokud možno ladit s ostatními kusy nábytku, přestože nemusí být nutně z jedné dílny. Mnohdy nás zaujme starožitnost, které s ostatním nábytkem nemá nic společného, ale do interiéru se prostě hodí.
Ani v materiálu se nemusíme omezovat pouze na dřevo. Některé komody kombinují více materiálů. Čela šuplíků mohou být prosklená či z průhledného plastu, zajímavá je také kombinace s kovem, alespoň v podobě úchytek.
Výhodou komod vzhledem k jejich výšce je vrchní deska, která nejčastěji poslouží jako odkládací prostor. V ložnici na ní může stát televize či hi-fi souprava, v jiných částech bytu to jsou nejčastěji umělecká díla, sošky, suvenýry z dovolené či fotografie blízkých.
Komoda by vzhledem k jejímu častému používání měla být velmi kvalitní. Šetřit bychom neměli zejména na mechanismu výsunu šuplíků. Není nic nepříjemnějšího, než když nám vypadne šuplík plný věcí na nohu. Dvojnásob to platí u komod a prádelníků v dětském pokoji.