Pro spojení obývacího pokoje s ložnicí nemusí být důvodem pouze nedostatek místa, ale je tím nejčastějším. Zásady zařizování těchto prostor záleží na vkusu jednotlivce, ale není na škodu dodržovat určitá pravidla, která pomohou i malý prostor efektivně využít.

Spaní a to ostatní
Důležité je najít dělicí prvek, který odděluje místo pro spaní od ostatního. Nabízí se tyto dvě části dělit vertikálně nebo horizontálně. Při způsobu horizontálním vznikají určité výškové úrovně jednotlivých prostor, u nichž je vždy nutné brát ohled na dostatečnou světlou výšku místnosti. Lůžko může být na tzv. patře, kdy místo pod ním lze využít pro obytné potřeby (šatna, pohovka), pak je ale třeba zajistit bezpečný přístup nahoru - pomocí nejrůznějších žebříků a schůdků. I ty mohou tvořit např. úložné prostory na knihy a podobně. Nedílnou součástí jsou i zábrany proti pádu. Všechny tyto části lze designovat do různých řešení.

Lůžko "na scéně"
Další variantou je umístění lůžka do pódia, na němž je obývací část. Z čela tohoto pódia pak vyjíždí lůžko na kolečkách - ložnice může být stále „uklizená“. Pódium může být velice dominantní částí prostoru. Výškově odstupňovaná dispozice je vždy zajímavější.
Možná třetí varianta horizontálního členění se objevila ve filmu Perný den (Beatles), kde lůžko tvořil otvor v pódiu s víkem a vstupovalo se do něj jako do zapuštěného bazénu. Výhodou je v tomto případě dokonalé množství odkladního prostoru kolem a fakt, že lůžko je stále skryté.

Pěkně za sebou
Vertikální způsob oddělování je náročnější na plochu, ale je v podstatě nejjednodušší a nejpoužívanější. Jednotlivé funkční části jdou za sebou v jedné úrovni. Možností existuje řada: oddělování částmi nábytku - úložnými prostory, paravány, závěsy, pohovkou se zadní stěnou atp. Důležité je, aby použitý prvek Prostor můžeme rozdělit mobilně - dočasně, pomocí nejrůznějších posuvných příček a stěn.
opticky neubíral na prostoru a řešení bylo vzdušné. Je vhodné zvolit polovysoký kus nábytku bez zad, pro zvýšení otevřenosti.
Prostor také můžeme oddělovat mobilně, pomocí posuvných příček a stěn. Lze je kombinovat materiálově tak, že vznikají různé koláže ploch. Při každém přesunu vzniká nová, pohled nezevšední a zároveň je prostor variabilnější. Materiálově je ideální tyto oddělovací prvky zvolit v transparentním provedení - nejlépe průsvitné. Světlo se tak rozptýlí rovnoměrně i do méně prosvětlených partií. Vůbec, i důmyslnou hrou světla lze dosáhnout oddělení prostorů.
 
Pro návštěvu ano
Samostatnou kapitolou jsou různé systémy pro sklápění, vysouvání, skládání atp. Všechny mají jeden společný problém: prostor, do kterého lůžko sklápíme, musí být neustále volný.
Další formou je systém rozkládacích pohovek. Toto řešení je spíše nouzové a vhodné pro krátkodobé použití. Ergonomie těchto lůžek je nevhodná, protože jsou po roztažení příliš nízko nad zemí. Navíc dělené matrace jsou pro páteř nevyhovující.
Vyklápěcí mechanizmy jsou ve své podstatě složité. Existují od jednodušších pružinových mechanismů, přes plynové pístové fungující velice jemně a přesně až k dálkově ovládaným elektrickým. Toto řešení je velice pohodlné, ale samozřejmě cenově mnohem náročnější než výše uvedené.

Zbytečnosti stranou
V případě sjednocování ložnice a obývacího prostoru je vhodné použít jeden typ podlahy, který princip sjednocování ještě umocní. V místě lůžka může ležet kusový koberec, abychom nevstupovali bosýma nohama na chladnou podlahu. Při nedostatku místa bude nutné oželet určité zařizovací prvky - což se týká různých neúčelných „dekoračních“ předmětů, které s vlastní funkcí nemají nic společného. Můžeme se vyhnout i hmotným úložným sestavám a řešit je např. vetknutými policemi na stěnách či nízkými solitérními kusy (na TV, HiFi, aj.). V otázce barevnosti je lepší přiklonit se ke světlejším odstínům, které celý prostor zvětšují. Aby toto řešení nebylo unyle jednotvárné, je vhodné zařadit určitý akcent v podobě kontrastnějšího prvku.
 
Autor: Kateřina Nová, časopis Domov

Foto: archiv, Ikea