Podlaha v koupelně musí oproti jiným prostorám splňovat řadu parametrů a vlastností. Vzhledem k charakteru koupelny je jedním ze základních požadavků odolnost proti vodě a s tím související snadná údržba a hygieničnost. Důležitá je také bezpečnost, v tomto případě konkrétně neklouzavost.

Uvedeným požadavkům nevyhovuje každý materiál. Naprosto nejpoužívanější krytinou v koupelnách je proto keramická dlažba, často v protiskluzné úpravě. Proti vodě je dokonale odolná, snadno se udržuje a její životnost je prakticky neomezená. Velkou výhodou je takřka nepřeberná paleta dostupných barev a vzorů, které spolu s vhodným výběrem listel zaručují ohromné množství kombinací a možností provedení.

Jistou nevýhodou dlažby je fakt, že je na dotek chladná, což právě v koupelně může vadit. Řešení je však snadné – před položením dlažby instalovat podlahové vytápění. Při použití elektrického topného kabelu neutratíte mnoho peněz a výška podlahy se změní jen minimálně.

Je tedy dlažba jediným řešením? Určitě ne. Alternativou k dlažbě je třeba přírodní kámen, hlavně mramor. Svými vlastnostmi se dlažbě v mnohém podobá.

Do koupelny se hodí i PVC krytina, která je rovněž k dispozici v mnoha odstínech a vzorech. Oproti dlažbě je na dotek měkká, teplá a příjemná a její údržba je rovněž snadná. Vyžaduje však dokonalé přilepení, aby voda nezatékala pod krytinu a nedocházelo k vzniku plísní, v horším případě i narušení konstrukce podlahy a průsakům (což je samozřejmě problém zejména tehdy, když je pod koupelnou další patro). PVC podlaha je rovněž méně odolná mechanickému poškození či proražení ostrými předměty.

V bytech a domech se opět začíná používat tradiční předchůdce PVC krytiny, známé „linoleum“. Je to materiál na přírodní bázi ze směsi lněného oleje, dřevité nebo korkové moučky, přírodní pryskyřice a vápence, nanášených na jutový podklad. Obecně se proti použití linolea nedá nic namítat, ale zrovna do koupelny není příliš vhodné, neboť pod vlivem vlhkosti pracuje a mění rozměry.

Další možností je litá podlaha, vytvářející celistvý povrch beze spár. Vypadá velmi dobře a má dobré vlastnosti, pórovitý povrch je ovšem třeba chránit a udržovat vosky, epoxidem apod.

Dosti málo se na podlahy v koupelně používá dřevo. A není divu, běžné dřevo není do vlhka vhodné, neboť bobtná, pracuje a mění barvu, po delší době samozřejmě může i hnít a degradovat. Dá se tomu samozřejmě vyhnout, ale za cenu náročnější údržby (lakování, ošetřování, vytírání přebytečné vody). I tak je ovšem nutné počítat s možným vznikem spár. V obchodech se dají koupit speciální dřevěné krytiny z exotických dřevin odolných vlhkosti, je ovšem třeba si uvědomit, že tyto materiály jsou velmi často získávány nešetrným způsobem za cenu ničení původních pralesů.

Poněkud podceňovaný materiálem v koupelnách je korek. Na rozdíl od dřeva nehnije, je odolný, teplý, měkký a na dotek velmi příjemný. Ve vlhku však bobtná, proto je rovněž nutné chránit ho lakováním. K dostání jsou i korkové dlaždice chráněné tenkou plastovou fólií, kvůli spárám však přelakujeme i ty.

Materiál pro podlahu koupelny volíme s ohledem na naše preference a celkový charakter a vzhled místnosti.

Autor: Michal Hamšík

Foto: archiv firmy Ideal Standard