Základními parametry jsou umístění, rozměry, tvar a materiál.

U nás nejčastější jsou umyvadla keramická. Ta sama o sobě tvoří obrovskou skupinu s velkým výběrem tvarů a velikostí, ani barva nemusí být nutně jen bílá. Mnohé takové výrobky už tradiční umyvadla ani příliš nepřipomínají a jejich ceny dosahují závratných výšin. Naopak bílé keramické umyvadlo „obvyklého“ tvaru patří mezi nejlevnější. Výhodou keramiky je snadná údržba a odolnost. Pro někoho je také důležité, že keramika je vlastně přírodní materiál na bázi jílu nebo kaolinu.

Dalšími „starými“ materiály jsou litina a smaltovaná ocel, které znaly naše babičky. Taková umyvadla nejsou v současnosti příliš vidět a objevují se spíše v retro koupelnách na chalupách apod., ale je možné, že v budoucnu opět získají na popularitě. Litinová umyvadla rovněž můžeme občas spatřit v exteriérech (zahrady).

Naopak hodně módním materiálem je sklo. Vzhledem k možnostem tvarování skla je sortiment opět prakticky nepřeberný. Skleněná umyvadla jsou vzhledově velmi atraktivní a v koupelně dobře působí. K jejich výrobě se používá odolné bezpečnostní sklo, které by v případě rozbití nemělo zanechat ostré střepy. I přes zvýšenou odolnost oproti obyčejnému sklu bychom však u skleněných umyvadel měli zachovávat jistou opatrnost, zejména při manipulaci s těžšími a tvrdými předměty, při stěhování apod.

Zatímco kuchyně již nerez dávno ovládl, do koupelen se zatím moc nedostal. Snad právě proto, že nerezové umyvadlo tak trochu asociuje kuchyňský dřez. Ale to se pomalu mění, zejména díky různorodým tvarům a praktickým vlastnostem materiálu, který je za normálních okolností v podstatě nerozbitný a poměrně dobře se udržuje, když pomineme zaschlé kapky na povrchu. Nesmíme zapomínat ani na zlepšující se cenovou dostupnost nerezových umyvadel.

V nabídkách různých firem se jistě setkáte rovněž s akryláty, ačkoliv ty se v umyvadlech objevují v menší míře, než u van. Ve vaně totiž akrylát vítězí hlavně proto, že je teplý a příjemný, ale u umyvadel trochu vadí menší tvrdost povrchu (oproti výše uvedeným materiálům), který se tak snadněji poškrábe.

Z těch rozšířenějších materiálů jmenujme ještě umělý kámen, z nějž se také dají vyrábět umyvadla rozličných tvarů a barev.

Tím však výčet materiálů stále nekončí, ačkoliv následující provedení jsou přece jen méně častá, zejména s ohledem na vysokou cenu. To se týká především umyvadel z přírodního kamene. Taková žula vypadá velmi dobře a netradičně, je ale samozřejmě těžká (takže vyžaduje odpovídající uchycení) a při jejím pořízení musíme sáhnout dost hluboko do kapsy. Totéž se ostatně týká i mramoru či dalších druhů kamenů.

Jako méně běžný materiál umyvadel se dále objevují různé druhy dřeva. Dřevěná umyvadla však dnes nejsou „znouzectnost“ jako kdysi necky, tvoří exkluzivní segment pro náročné.

Zkrátka, při zařizování koupelny se nemusíte držet při zemi a pro umyvadlo zvolit materiál, který je vám nejbližší a splňuje požadavky na vzhled, funkci a samozřejmě i cenu.

Autor: Michal Hamšík

Foto: archiv firem