Ohřev vody jde často ruku v ruce s vytápěním. Je-li v domě instalováno ústřední topení s kotlem, ať už na jakékoliv palivo, stejnou metodou je možné ohřívat i vodu. Může k tomu docházet ve stejném, tzv. kombinovaném kotli, nebo s pomocí kotle a nepřímo ohřívaného zásobníku – tehdy je možno ohřev kombinovat i s dalšími zdroji tepla, např. krbovými kamny s výměníkem, tepelným čerpadlem aj.

V objektech s tzv. dálkovým ústředním vytápěním (typicky panelová sídliště) odebírají jednotlivé byty většinou horkou „topnou“ i užitkovou vodu, takže další ohřev není nutný.

V domech s lokálním vytápěním elektrickým (přímotopy, akumulační kamna, topné kabely), s kamny na pevná paliva, s plynovými kamny s odvodem spalin přes zeď atd., tedy všude tam, kde není k dispozici kotel ústředního topení ani dálkově dodávaná teplá voda, se k ohřevu používají jiné metody.

Těch se naskýtá několik. Jednu velkou skupinu tvoří oblíbené bojlery, což jsou v podstatě nádoby, ve kterých se udržuje jistá zásoba ohřáté vody. Sortiment obdobných zařízení na našem trhu je již takřka nepřehledný a dají se pořídit jak s elektrickým, tak s plynovým ohřevem. Výhodou tohoto řešení je prakticky okamžitá dostupnost vody po otočení kohoutku i relativně nízké pořizovací i provozní náklady, obzvláště u elektrických zásobníkových ohřívačů na noční proud. Nevýhodou zůstává skutečnost, že při velkém odběru (např. početná rodina, návštěva apod.) se všechna teplá voda v zásobníku vyčerpá a je třeba počkat, než ji bojler znovu ohřeje. Zásobník by měl být co nejblíže k nejčastěji používanému výtoku teplé vody, aby se omezily tepelné ztráty.

Další rozšířenou kategorií jsou průtokové ohřívače. Ty mohou být elektrické, nebo plynové. Prvně jmenované jsou k dispozici převážně v nižší výkonové třídě a používají se spíše (ačkoliv ne vždy) pro menší průtoky u umyvadel, např. v kancelářích, dílnách apod., než přímo v koupelnách. Plynové průtokové ohřívače, lidově nazývané podle dříve nejrozšířenější značky „Karma“, bývají dosti výkonné a zvládnou bez problémů i větší a dlouhodobější průtoky. Je ovšem třeba počítat s určitou prodlevou, než se ohřev rozběhne. Za poslední roky technologie v této oblasti dosti pokročila, takže se podařilo eliminovat různé negativní jevy, dříve s „karmami“ spojované. Typickým případem je změna teploty vody, například když jste se sprchovali a někdo třeba v kuchyni začal umývat nádobí. Moderní průtokové ohřívače s automatickou regulací si s tím už umějí poradit. Jestliže vám vadí, že v ohřívači stále hoří „věčný plamínek“, dají se koupit i takové ohřívače, které se zapálí jen při každém použití teplé vody.

Existují rovněž hybridy bojlerů a průtokových ohřívačů. Jsou vybaveny nádobou, kde je voda udržována na určité teplotě, a při odběru je ještě dále doohřívána.

U nás zatím nepříliš rozšířenou metodou je solární ohřev. Výhody jsou zřejmé, především energie prakticky zadarmo, nevýhodou je závislost na počasí a také trochu náročnější instalace (kolektory na vhodném místě, rozvody atd.). Voda se samozřejmě ohřívá do zásoby, ale v zimě nebo při dlouhodobě zataženém a studeném počasí je nutné ohřev doplnit jinými způsoby.

Výše popsané metody se dají, pokud je to účelné, různě kombinovat.

Autor: Michal Hamšík

Foto: Junkers, Buderus