První fáze - vyklizení

Než se odhodláte k přestavbě koupelny, měli byste vědět, co vás čeká. Odpojit pračku a sundat zrcadlo ze zdi je to nejméně pracné. Horší bude vybourání celého jádra, vyvezení rozmlácených dlažeb i obkladů. A když už z koupelny nezbude téměř nic, začne montáž nových elektrických rozvodů, stoupaček, kohoutů, topení a případně i ventilace. Teprve potom se práce ujmou obkladači, instalatéři a elektrikáři, aby vyrobili novou podlahu, postavili a obložili stěny a namontovali novou vanu. Pak teprve bude řada na vás, abyste koupelnu zařídili nábytkem a doplňky k obrazu svému.

Druhá fáze – stavba jádra

Na otázku z čeho postavit koupelnové příčky podle vašich dispozic dostanete odpověď nejlépe u firmy, která se přestavbou jader zabývá. Podmínky jsou dány především statickými parametry stropní konstrukce, na které bude rekonstrukce probíhat. V panelových bytech se pro lehkou zděnou příčku nejčastěji používá systém pórobetonových tvárnic Ytong s nezbytnou penetrací a omítnutím nebo keramickým obkladem. Přednosti této technologie je nízká hmotnost materiálu, záporem dlouhý a mokrý proces zdění. Sádrokarton Knauf nebo Rigips jsou rovněž lehké konstrukce, ale nízká hmotnost desek jde na úkor malé únosnosti zavěšených skříněk, což v případě koupelnového nábytku není neřešitelný problém. Potíž může nastat při zabudování sanitárního zařízení, kde je nutno do konstrukce vkládat ztužující profily. Plusem suchého procesu v případě sádrokartonu je souběžná kompletace příček s instalačními rozvody, což stavbu výrazně urychlí.

Třetí fáze – rekonstrukce začíná na papíře

Vždy je nutné vytvořit nákres v nepřesnějším měřítku. Častou  a základní otázkou bývá vana či sprchová vanička se sprchovým koutem a vyřešení umístění WC, zda společně či odděleně. V druhém případě záleží na zvyklostech domácnosti a případných požadavcích na nezbytné soukromí. Otázka vany závisí spíš na prostorových možnostech. Sprchová vanička je samozřejmě úspornější variantou, ale někdo dá raději přednost pohodlí vany před úsporou místa. S pohodlím souvisí i dostatek odkládacích ploch, které mohou být zabudované přímo v interiéru koupelny jako niky ve zdivu nebo poličky v rámci obkladu.   Takové řešení má jednu nevýhodu – pevné poličky se nedají přemístit, ale snadno se udržují a netrpí vlhkostí jako mobilní nábytek. K zařízení koupelny samozřejmě patří sušák na ručníky, koš na prádlo a pračka. I s těmito předměty je třeba v půdorysném rozmístění počítat.

K vytvoření tepelné pohody v prostoru koupelny přispěje teplá dlažba, nejlépe s instalovanou topnou rohoží. Keramická dlažba a keramické obklady se vyrábějí s minimální nasákavostí, jsou odolné proti mechanickému namáhání a vynikají vysokou odolností proti opotřebení. Velikost a design obkladů a dlažby je věcí osobního vkusu. Současný trend velkoformátových obkladů v kombinaci s mozaikou je vhodný i do rozměrově malých koupelen, které opticky prosvětlí a provzdušní.

Osvětlení koupelny volíme s rozvahou. Rozmístěním svítidel, intenzitou jejich jasu i barvou světla se dá prostor místnosti opticky modelovat, respektive zvětšit. Neobávejme se do koupelny vpustit denní světlo například vložením skleněných tvárnic, které jsou zajímavým architektonickým prvkem - nebo máme-li možnost – využijme rekonstrukci koupelny k montáži okna. Hlavní zdroj světla přesto doplníme nástěnným osvětlením a především osvětlíme zrcadlo neoslňujícím zdrojem. Elektroinstalace v koupelně musí být především bezpečná. Proto montáž přenecháme odborníkům a svítidla kupujeme zásadně jen ta, která jsou určena do vlhkého prostředí. A když už jsme se dotkli vlhkosti, není od věci vyřešit ji ventilací se zpětnou klapkou. A hlavně – často větrat.

Autor: Irena Forejtová

Foto: Ravak, Remi Art Erbes