Ručení patří k nejobvyklejším způsobům zajištění pohledávek z poskytnutých úvěrů a půjček. V případě, že se pro takovou akci rozhodnete, je nutné si připomenout, co to vlastně obnáší být ručitelem. Ručení vzniká podle § 546 občanského zákoníku písemným prohlášením, jímž ručitel bere na sebe vůči věřiteli povinnost, že pohledávku uspokojí, jestliže tak neučiní dlužník.

Ručení se sjednává k zajištění peněžitých závazků. Ručitelem je tedy třetí osoba, která se bance (právně - věřiteli) smluvně zaváže uhradit její pohledávku v případě, kdy nezaplatil dlužník. Účelem ručení je jakási ochrana pro případ, kdy dlužník nemůže z jakéhokoliv důvodu platit to, k čemu se v písemně uzavřené smlouvě zavázal.

Sjednaným ručením tak vznikne trojstranný právní vztah – vztah mezi věřitelem, dlužníkem a ručitelem. Vztah mezi věřitelem a dlužníkem je jasně vymezen – dlužník má povinnost platit a věřitel má právo toto plnění vyžadovat, což pilně činí nejrůznějšími upozorněními a upomínkami, které všichni určitě dobře známe – počínaje textovými zprávami na mobil, přes telefonáty až po písemné upomínky a soudní obsílky.

Podstatně složitější je vztah mezi věřitelem a ručitelem. A tady přichází kámen úrazu. Znovu si připomeňme základní fakt, že ručitel představuje pro věřitele (banku atd.) pojistku pro případ, kdy dlužník ani po písemném vyzvání své plnění neuskutečňuje – jednoduše řečeno z nějakého důvodu (mnohdy bezdůvodně) přestane platit své závazky (splátky úvěru apod.).

Když k takové situaci dojde, banka má možnost se na ručitele obrátit a vyžadovat na něm, aby platil za dlužníka. A taky přichází další bonbónek. Ručitel totiž odpovídá i za příslušenství dluhu, což v případě peněžitého závazku za úroky z prodlení, případně jiné sankce za pozdní plnění nebývají právě nejnižší částky. Jako i v jiných případech zde platí, že o závažnějších aspektech je lépe se poradit s odborníkem, neboť obecné poučky nemusí v konkrétních případech vždy postačovat.

Smutné příběhy lidí, kteří se uvolili podepsat kamarádovi ručitelský závazek, jsou velmi podobné. Přítel, o jehož poctivosti neměli žádné pochybnosti, svůj dluh nesplatil a ten se kvůli smluvním pokutám rozrostl do několikanásobných částek. Ručitel se nestačí posléze divit, že v době, kdy už měl dávno ručitelský závazek splacením dluhu zaniknout, po něm najednou banka začne požadovat závratné sumy.

Důležité je vědět, že věřitel může po ručiteli plnění vyžadovat až poté, kdy byl dlužník písemně vyzván a on tuto výzvu neakceptoval. To je jedna strana mince. Druhá je obzvlášť zákeřná – věřitel (banka) totiž nemá povinnost obrátit se se žalobou nejprve na dlužníka a teprve potom na ručitele! Taková úprava by musela být sjednána ve smlouvě, protože z občanského zákoníku přímo nevyplývá! Pokud tedy věřiteli neplatí ani dlužník ani ručitel, může si věřitel (banka) vybrat, od koho bude plnění vymáhat soudně. Nejčastější praxí totiž bývá, že závazky vymáhá od obou společně, tedy od dlužníka i ručitele současně.

Riskování se nevyplácí
Je tedy nad slunce jasné, že ručení je pro věřitele (banku) jednoznačně výhodné. Je-li vymáhání dluhu neúčinné či je dlužník nedostižný, nic bance nebrání v tom, aby plnění dlužníkova závazku vymáhala bez skrupulí na ručiteli. Ručitel se pak ocitá v roli samotného dlužníka. Za splnění závazku, za který se zaručil, ručí celým svým majetkem. A co když bude chtít ručitel sám žádat o úvěr? Finanční instituce zjistí vše, a tak může ručitele posuzovat jako by už úvěr měl. Projeví se to například přísným zkoumáním jeho schopnosti nový úvěr splácet. Velice snadno se může stát, pokud nemá ručitel dostatečné příjmy, že svůj vlastní úvěr může získat za nevýhodnějších podmínek, nebo také vůbec ne.

Pokud ručitel za dlužníka zaplatí, vzniká mu vůči dlužníkovi právo soudně se domáhat náhrady za vše, co za něj věřiteli (bance) poskytl. A tady je hlavní úskalí ručitelského závazku a taky podstatný důvod, proč by měl být ručitel při podpisu ručení dlužníkovi navýsost obezřetný! Pokud totiž dlužník nesplnil svůj dluh vůči věřiteli za jakéhokoli důvodu, velmi těžko bude v budoucnu schopný či vůbec ochotný splnit dluh vůči ručiteli.

Ručitel by si vždy před podepsáním ručitelského závazku měl uvědomit v celém rozsahu, že plnění, za které se zaručuje, bude muset možná poskytnout věřiteli sám, když dluh z jakéhokoliv důvodu neuhradí dlužník. A výše zmíněná skutečnost, že může na dlužníkovi soudně vymáhat zpětně, co sám zaplatil za dlužníka věřiteli, je skutečně jen chabá útěcha.

Než se zvěčníte svým podpisem na ručitelské prohlášení, rozhodně byste se měli zajímat o majetkové poměry dlužníka a sami posoudit, zda bude schopen dluh splácet. Pokud se jedná o vysoký závazek je možností požadovat nebo podmiňovat své ručitelství tím, aby dlužník uzavřel životní pojistku s vinkulací pojistného plnění. Taky je důležité vědět, kde se dlužník právě zdržuje, pouhý údaj o jeho trvalém bydlišti z občanského průkazu rozhodně nestačí. Je na pováženou, když jedinou informací co ručitel o dlužníkovi zná, je jeho číslo mobilního telefonu.

Potíže s ručitelstvím
Nejlepší je ručitelství se zcela vyhnout. Znamená to přesvědčit dlužníka, aby si sehnal jiného ručitele, případně jiný způsob zajištění svého závazku, který bude banka akceptovat. Jaký způsob zajištění byste si raději zvolili – zástavu nemovitosti, nebo ručitele? Ručitele často vyžadují stavební spořitelny, vždy v závislosti na výši úvěru. Obecně tedy musí být úvěry o vyšším objemu zajištěny lépe, menší úvěry mohou být poskytnuty i bez jakéhokoli zajištění čili i bez ručitele. Naopak v určitých případech může banka či stavební spořitelna vyžadovat životní pojištění, a to jak dlužníka, tak případně i ručitele a spoludlužníka. Pokud máte potíže se získáním ručitele, nebo nemáte k dispozici nemovitost, pak by vyžadované zajištění mělo být jedním z kritérií při výběru stavební spořitelny. To je výhoda stavebního spoření oproti hypotéce. Zatímco u stavební spořitelny je možné zajištění nemovitostí nahradit ručiteli, u hypotéky je vždy nutné zástavní právo k nemovitosti.

Autor: Alexandra Rohanová