Obecně je samozřejmě výhodnější pořídit nemovitost, která je ve vlastnictví osobním. Byt je pouze a jen váš, můžete si s ním dělat v podstatě, co chcete, nikdo vás nijak neomezuje, co se týče úprav bytu (pokud však ale například nenarušují statiku) nebo jeho prodeje.
Pokud je byt v družstevním vlastnictví, je nutné dodržovat stanovy družstva, jehož jste členem. Jedná se o tzv. kolektivní vlastnictví. Výhodou je naopak to, že takové byty jsou o něco levnější (o cca 5 až 10%) a přitom jsou v podstatě vaším majetkem, navíc se dají v mnoha případech výhledově převést do osobního vlastnictví.
Nabytí družstevního bytu je zároveň rychlejší a jednodušší a neplatí se u něj daň z převodu nemovitosti, pouze poplatek za vstup do družstva.
Nevýhodou koupě družstevního bytu je naopak to, že si na něj nemůžete vzít hypotéku, pokud již nevlastníte v osobním vlastnictví jinou nemovitost, kterou byste ručili. Většinou si družstevní byt narozdíl o vlastní nemovitosti nemohou koupit cizinci.
Pokud se rozhodnete koupit byt v osobním vlastnictví, je nutné vyžádat si výpis z katastru nemovitostí, snímek z katastrální mapy a územní plán okolí. Při koupi družstevního bytu je zase důležité získat nájemní smlouvu a předpis nájemného. Zároveň je vhodné nastudovat stanovy družstva a zjistit si jeho historii.
Nepleťte si však pojmy družstvo a společenství vlastníků. Tyto dvě instituce se velice liší. Zatímco družstvo se stará o správu domu v případě, že je v domě stále více než nebo alespoň 25% družstevních bytů, právnickou osobu společenství vlastníků je nezbytné založit v okamžiku, kdy počet bytů v osobním vlastnictví v rámci domu převáží dvě třetiny.
Společenství vlastníků se následně stará o celý dům, respektive jeho společné části, nijak však nezasahuje do osobního vlastnictví jednotlivých bytů.
Autor: efa