Doby, kdy si naši rodiče pořizovali domácí spotřebiče pouze na základě designu a doplňkových funkcí, jsou nenávratně pryč. S rostoucími cenami za energii se jedním z hlavních kritérií výběru stala spotřeba. A nemusíme být zrovna příznivci „zelených“, abychom se zaměřili na výrobky s úsporným provozem. Podle spotřeby se jednotlivé chladničky, pračky, myčky nádobí, sušičky prádla, ale i obyčejné žárovky rozdělují do skupin A-G, kde označení A, B, C patří mezi úsporná a označení E, F, G mezi méně úsporná. Neznamená to však, že pokud pořídíme všechny výrobky v „áčkové“ skupině, máme vyhráno. Každý druh spotřebiče má svou vlastní energetickou škálu, a tak např. sušičku bychom v nejvyšší kategorii hledali marně. A naopak, zatímco se klasické žárovky běžně pohybují ve skupinách E až G, prodej chladniček je v těchto třídách zcela zakázán. U některých typů výrobků se můžeme setkat i se skupinami A+ a A++. Takto označené výrobky se pak vyznačují až o 25%, resp. 45% nižší spotřebou, než je u skupiny A. Plusové označení je však zatím závazné pouze pro chladničky a mrazničky. U ostatních výrobků je jeho užití spíše marketingovým nástrojem ke zvýšení prodejnosti. V neposlední řadě je nutné upozornit na fakt, že spotřeba výrobku, uvedená na štítku, je měřena pouze v rámci jednoho provozního cyklu, proto se může od té skutečné částečně lišit.

Kromě zařazení výrobku do energetické třídy, jež nám umožňuje jeho rychlé porovnání s konkurenčními výrobky, najdeme na štítku i další užitečné informace. Mezi nejdůležitější patří především konkrétní spotřeba energie (nejčastěji se uvádí za 24 hodin provozu, případně za celý cyklus), hlučnost, spotřeba vody, celková životnost spotřebiče, ale i rozměry a další technické údaje. Na štítku musí být navíc vždy napsaný výrobce a přesné označení modelu.

V roce 2001 byl v parlamentu přijat zákon (č.406/2000 Sb. Zákon o hospodaření energií), který všem výrobcům a autorizovaným dovozcům ukládá za povinnost vybavit spotřebiče energetickým štítkem. Výjimku ze zákona tvoří drobné spotřebiče typu varné konvice, žehličky a další přístroje, které jsou v provozu jen několik minut denně a spotřeba tudíž není hlavním faktorem při jejich výběru. Energetický štítek musí být viditelně vystaven i na prodejnách. Plnění zákona je průběžně kontrolováno Státní energetickou inspekcí. Vzájemně se však hlídají i jednotliví výrobci. Není-li zákon dodržen, hrozí viníkům vysoké pokuty a v nejhorším případě může dojít až ke stažení výrobku z trhu.

Autor: Ing. Kateřina Maňasová